Hyperurikosurická kalciová
nefrolitiáza
Hyperurikosurie může vést ke vzniku kalciumoxalátové
litiázy, přičemž chybí klasické klinické známky dny, nemusí být hyperurikémie a
snížené pH moče. Jako samostatná jednotka je u 10 % a přidružená u 40 % litiatiků.
Klasifikačními kriterii jsou
·
hyperurikosurie,
·
normokalcémie,
·
normální
kalciurie včetně normálního kalciového zátěžového testu,
·
normální
oxalurie a
·
pH
moče 5,5 a vyšší.
Sérové uráty jsou na horní hranici normy. Vylučování
sulfátů a fosfátů močí může být zvýšeno. Vyskytuje se především u mužů
středního věku, v anamnéze nemocní udávají zvýšený příjem živočišných bílkovin.
Při rozvoji je důležitá hypersaturace moče urátem
sodným, který iniciuje krystalizaci oxalátu vápenatého, možná je také vazba
makromolekulárních inhibitorů krystalizace.
Schématické znázornění vzniku kalciumoxalátové
litiázy při hyperurikosurii (podle Paka).
Poznámky ke schématu:
NaU – urát sodný
CaOx –
kalciumoxalát
Léčba
spočívá v dietním omezení purinů a soli, podávání allopurinolu (inhibuje
xantinoxidázu, zvyšuje se vylučování xantinu a hypoxantinu močí) v denní dávce
300 mg a draselných solí citrátu.
Antonín
Jabor