Likvor, mok mozkomíšní, je za fyziologických okolností
kapalinou čirou a bezbarvou, která vyplňuje mozkové komory, cisterny a prostory
subarachnoidální a vak plen v páteřním kanálu. Celkem činí objem likvoru u
dospělého přibližně 150 až 180 ml. K produkci likvoru dochází v chorioidálních
plexech mozkových komor, odtud likvor proniká přes Sylviův mokovod pro 4. komory, dále
přes její strop na konvexitu hemisfér, do cisteren, páteřního kanálu a
centrálního kanálku míšního. Celkově dochází u dospělého člověka k denní produkci asi 500 až
600 ml likvoru. Likvor se vstřebává v Pacchionských granulacích, které vyúsťují do
nitrolebních žilních splavů, a v perineurálních štěrbinách mozkových a míšních nervů.
Likvor bývá odebírán nejčastěji lumbální cestou, u
pacienta ležícího či sedícího, méně často pomocí punkce komorové či subokcipitální.
Počet elementů v likvoru bývá v našich zemích stanovován
v komůrce Fuchs-Rosenthalově, kde má vyšetřované pole rozměry 4*4 mm s plochou 16 mm2.
Při síle vrstvy 0,2 mm vzniká objem 3,2 µl (mm3) a proto bývá
zjištěný počet buněčných elementů uváděn ve zlomku děleném třemi (zaokrouhleno).
Korektní vyjádření s ohledem na soustavu SI a s přihlédnutím k definicím Národního číselníku
laboratorních položek je nutné výsledky počtu elementů v objemu likvoru udávat jako tzv. početní
koncentraci s odpovídající jednotkou 106/l.
Za ještě fyziologický se běžně
považuje počet do
3,1*106/l (tradičně se tento výsledek udává v podobě 10/3), počet zvýšený bývá pak
označován jako pleiocytóza. Normální počet elementů v likvoru však
nevylučuje jejich patologickou celulární skladbu. Počet elementů v komůrce podle
Fuchs-Rosenthala by měl být zásadně vždy stanoven, i tehdy, je-li zhotoven trvalý
cytologický preparát, neboť ten přesné zjištění počtu přítomných elementů
neumožňuje. Stanovení počtu jaderných elementů se provádí v nativním preparátu
barveném roztokem fuchsinu v kyselině octové, stanovení počtu erytrocytů pak v nativním
preparátu nebarveném. Barvicí roztok totiž dobře znázorní jádra buněk, avšak rozruší membrány erytrocytů,
čímž je arteficiálně zjištěn jejich nižší počet. Ke zhotovení nativního
preparátu postačí 100 mikrolitrů likvoru a 10 mikrolitrů barvicího roztoku. Dále lze během
počítání jaderných elementů v komůrce dle Fuchs-Rosenthala diferencovat likvorové elementy
na mononukleáry - elementy s nesegmentovanými jádry - a na polynukleáry - segmenty (viz přehled). Pro
bezpečné rozlišení likvorových elementů však je nutné paralelní zhotovení
trvalého cytologického preparátu, a to alespoň v základním barvení. Takovýto
preparát nás již může velmi spolehlivě informovat o zastoupení buněčných populací
ve sledovaném vzorku likvoru a patologických dějích zde probíhajících. Při
použití dalších barvicích metodik cytochemických a imunocytologických se dále
možnosti cytologické likvorové diagnostiky rozšiřují.
K zhotovování cytologických preparátů z likvoru se
používá různých metodik cytosedimentačních, cytocentrifugačních a metody izolace buněčných
elementů přes membránové filtry. Metody cytosedimentační se vyznačují možností
záchytu morfologicky velmi dobře uchovaných elementů, nevýhodou může být nižší
procento záchytu, zejména u oligocelulárních vzorků. Při použití metodik cytocentrifugačních
může dojít k narušení buněčných elementů, bývá však značně vyšší záchyt elementů. Metoda membránových
filtrů není u nás běžně používána, nevýhodou metody je následné barvení oddělených likvorových elementů i s
použitým filtrem. V naší laboratoři používáme k přípravě cytologických
preparátů z likvoru metody cytosedimentační.
Za fyziologických poměrů jsou v likvoru přítomny pouze
tzv. mononukleáry, tedy elementy s nesegmentovanými jádry, ke kterým patří lymfocyty a
monocyty (viz přehled). Převažujícím buněčným typem jsou za normálních
okolností lymfocyty, jejichž zastoupení kolísá mezi 65 až 80 % .Při arteficiální příměsi krve
do likvoru v průběhu lumbální punkce dochází k poranění okolních měkkých tkání či žilních pletení
v páteřním kanálu a do vzorku odebraného likvoru pak pronikají elementy periferní krve, tedy
zejména erytrocyty, ale i elementy jaderné, např. i granulocyty, jejichž nález
je jinak v likvoru vždy patologickým jevem. Zcela fyziologicky se v likvoru mohou
vyskytovat buňky výstelky likvorových cest, tedy elementy ependymové, arachnotelové a buňky
plexus chorioideus. V komůrce podle Fuchs-Rosenthala mohou tyto elementy dosti zdárně imitovat buňky
nádorové, je tedy nutno k jejich bezpečnému odlišení zhotovit z likvoru trvalý
cytologický preparát, a to alespoň v základním barvení.
Při přítomnosti nádorového onemocnění můžeme i dnes
často pozorovat přítomnost nádorových buněk v likvoru, jejich odlišení však může být někdy
velmi obtížné a často vyžaduje použití speciálních metodik. Nádorové elementy
lze v likvoru pozorovat jednak při přítomnosti lokalizovaného nádorového procesu v CNS
nebo v páteřním kanálu, jednat ve formě tzv. maligní meningeální infiltrace, kdy jsou meningy a
likvorový prostor osídleny maligními elementy i bez přítomnosti lokalizované metastázy. Ten to
jev vídáme dosti často zejména u malignit hematologického původu.
LIKVOROVÉ ELEMENTY - PŘEHLED:
LYMFOCYTY
MONOCYTY
GRANULOCYTY
neutrofilní,
eosinofilní, basofilní
MAKROFÁGY
BUŇKY VÝSTELKY LIKVOROVÝCH CEST
ERYTROCYTY
ATYPICKÉ ELEMENTY
NÁDOROVÉ BUŇKY
LEUKEMICKÉ BUŇKY
Další informace
Pavel
Adam
.