Cytologický obraz bývá u virových onemocnění, až na dále uvedené výjimky, úměrný rozsahu zánětlivého postižení, a tak obvykle umožňuje posouzení přítomnosti zánětlivého postižení pouze v plenách mozkomíšních, případně i rozpoznání léze tkáně CNS nálezem specifického substrátu fagocytózy - lipofagocytózy, která je nepochybnou známkou přítomnosti destrukce tkáně CNS. Přítomnost virového zánětlivého onemocnění CNS se projeví přítomností mononukleární pleiocytózy s převahou elementů lymfocytární řady. Nutno však doplnit, že v iniciálních stadiích virových neuroinfekcí lze častěji pozorovat spíše smíšenou pleiocytózu, i s přítomností početní převahy neutrofilních granulocytů. Tento obraz však rychle přechází v lymfocytární pleiocytózu. Aktivované lymfocytární elementy se stávají početně převažující buněčnou populací, dále se při déle trvajícím průběhu onemocnění objevují lymfoplasmocyty a plasmocyty. Nález plasmatických buněk je u chronických virových neuroinfekcí obvyklým jevem. Neutrofilní granulocyty, v počátečních stadiích velmi hojné až převažující, postupně ubývají, běžně však dosahují asi jedné třetiny všech elementů i u plně rozvinutého onemocnění, v malém počtu až zcela ojediněle mohou však být přítomny i v průběhu chronickém. Při přechodu do chronicity lze také pozorovat alespoň ojediněle přítomné granulocyty eosinofilní. Známky aktivace elementů monocytární řady lze pozorovat již u iniciálních stadií virových neuroinfekcí. Po proběhlé aktivaci lze pak pozorovat i známky fagocytární aktivity, jedná se o úklidovou reakci monocyto-makrofagického systému. Objevují se lymfofágy, makrofágy fagocytující elementy lymfocytární řady, často na různém stupni aktivace. Jejich nález ve vysokém počtu je příznivým jevem, odráží tendenci ke snížení počtu přítomných elementů úklidovou reakcí, tedy i k ústupu zánětlivého obrazu v likvoru. Dalšími makrofagickými elementy mohou být lipofágy. Jejich nález je naproti tomu znamením nepříznivým, protože svědčí pro přítomnost destrukce nervové tkáně. Jejich nález je obvykle v souladu s nálezem klinickým, např. při přítomnosti pouze difusního neurologického nálezu, tedy pouze meningeálního syndromu, se lipofagické elementy neobjevují. Při přítomnosti ložiskového nálezu je pak již zcela typicky nacházíme, což svědčí i pro postižení nervové tkáně. Lze se tedy i cytologického nálezu velmi přesvědčivě vyjádřit k přítomnosti pouhé meningitidy bez postižení tkáně CNS a k přítomnosti encefalitidy, kde se již takové postižení i v cytologickém obrazu objevuje. Pro průkaz lipofagických elementů v jejich iniciálních stadiích je opět nutno použít speciálních metodik, např. olejové červeni či sudanové černi. Typické formy lipofágů jsou již pak dobře rozpoznatelné i při použití pouze základního barvení pro svůj obvyklý pěnitý vzhled. U nekrotických encefalitid může být početní zastoupení lipofágů velmi vysoké, což odpovídá i rozsahu poškození mozkové tkáně. Podobně jako je tomu u zánětů bakteriálních, lze i u virových zánětů pozorovat přítomnost hemoragické komponenty zánětu. Ta se projeví přítomností volných erytrocytů, dále jejich fagocytózou aktivovanými monocytárními elementy, objevují se pak tedy zprvu erytrofágy, v pozdějším průběhu i siderofágy. Někdy je hemoragická složka vyjádřena velmi výrazně, může pak být doprovázena i zřetelnou složkou nekrotickou, pak se objevuje větší množství elementů erytrofagických i lipofagických, často i elementy fagocytující obojí substrát. V terminálních stadiích bývá přítomna monocytární pleiocytóza nebo monocytární oligocytóza, někdy, zejména při chronickém průběhu z pozvolným vyhasínáním, dlouho přetrvává lymfocytární oligocytóza s přítomností aktivovaných elementů lymfocytární řady. Někdy dlouho přetrvávající obraz monocytární oligocytózy můžeme označit též jako reziduální monocytární fázi, podobně jako je tomu u infektů bakteriálních.

 

Sled cytologických stadií u virových neuroinfekcí:

1)       Smíšená pleiocytóza s převahou segmentů - obraz časného stadia onemocnění, tedy méně často zachycený. Přechází rychle ve stadium, které je již pro virové neuroinfekce typické:

2)       Lymfocytární pleiocytóza - bývá různého stupně, počet elementů může kolísat od několika desítek/3 elementů až po obvyklý počet kolem 300*10⁶/l (1,000/3 elementů v komůrce podle Fuchs-Rosenthala), vzácněji dosahuje počet elementů až několika tisíc *10⁶/l (několika tisíc/3), např. u lymfocytární choriomeningitidy a u parotitické encefalitidy. Někdy přítomna pouze lymfocytární oligocytóza, počet elementů tedy vůbec nemusí být zvýšen.

3)       Po nástupu aktivace elementů monocytární řady a po zvýšení jejich počtu následuje monocytární pleiocytóza, méně často monocytární oligocytóza. Přítomny fagocytující elementy, prakticky vždy lymfofágy, při destrukci tkáně CNS lipofágy, při přítomnosti hemoragické složky zánětu i erytrofágy. Někdy však naopak dlouho přetrvává lymfocytární oligocytóza s pomalou tendencí k normalizaci cytologického nálezu.

4)       Reziduální monocytární fáze - již bez přítomnosti fagocytární aktivity.

5)       Normalizace cytologického nálezu.

 

 

 

Další informace:

• Proteiny v likvoru

 

 

Pavel Adam