Bakteriální neuroinfekce mají jako typický nález výraznou pleiocytózu s početní převahou segmentů - neutrofilů, tedy granulocytární pleiocytóza. Počet elementů dosahuje typicky až několika desítek _*10⁶/l elementů v komůrce dle Fuchs-Rosenthala.

 

Dosti často jsou přítomny i nepočetné granulocyty eosinofilní. Již v akutním stadiu onemocnění lze pozorovat aktivované elementy lymfocytární řady, tyto elementy však tvoří pouze malou část přítomných elementů. Při delším trvání bakteriální neuroinfekce či při přechodu do chronicity přecházejí aktivované elementy B systému až v lymfoplazmocyty a plasmocyty, jejichž přítomnost je odrazem probíhající intrathekální syntézy protilátek. Známky aktivace se objevují i u elementů monocytární řady, dále se objevuje fagocytóza.

 

Sledování fagocytární aktivity aktivovaných monocytárních elementů je u hnisavých neuroinfekcí zásadního významu. Typickým nálezem je přítomnost leukofágů - makrofágů fagocytujících neutrofilní granulocyty. Jejich hojné zastoupení je i kritériem prognostickým, neboť již přibývá při vhodné ATB terapii a zároveň dochází k výraznému snížení počtu buněčných elementů. Objevuje se tedy tzv. úklidová reakce, zprostředkovaná právě mezenchymálními elementy monocyto-makrofagického systému. Celkově pak ubývá neutrofilních granulocytů a přibývá elementů mononukleárních, obraz granulocytární pleiocytózy je vystřídán zprvu monocytární pleiocytózou a později při dalším úbytku elementů monocytární oligocytózou.

 

Dalšími makrofagickými elementy mohou být lipofágy, jejich nález je podmíněn přítomností destrukce mozkové tkáně, u hnisavých meningitid se prakticky nikdy nejedná o isolované zánětlivé postižení plen, dochází často k vazonekrozám drobných korových arteriol a k následnému poškození mozkové tkáně. Lipofagické elementy se pak objevují velmi rychle, jejich iniciální stadia je však nutno prokázat, jak již řečeno, speciálními barvicími metodikami, neboť při použití základního barvení dochází k extrakci lipidů metanolem. Po formách iniciálních se vzápětí objevují již typické formy lipofágů pěnitého vzhledu, které jsou dobře rozpoznatelné i v základním barvení.

 

Mnohokrát můžeme u hnisavým meningitid pozorovat přítomnost hemoragické složky zánětu, která se projeví přítomnosti různého počtu zprvu volných a později i fagocytovaných erytrocytů. Dalším celulárním makrofagickým typem tedy mohou být i erytrofágy. Později lze pozorovat i obvykle nepočetné elementy siderofagické s obsahem zrn hematogenního pigmentu hemosiderinu v cytoplasmě. Při probíhající úklidové reakci se objevují i elementy lymfofagické, častěji jsou přítomny při chroničtějším průběhu hnisavých zánětů, kdy bývá početní zastoupení elementů lymfocytární řady podstatně vyšší. U hnisavých neuroinfekcí lze často pozorovat fúzi aktivovaných monocytárních elementů ve vícejaderné agregáty, které rovněž jeví známek fagocytózy.

 

Vzácněji se u bakteriálních neuroinfekcí objevují basofilní granulocyty, jejichž význam není v likvoru dobře znám. Častěji se objevují např. u listeriózy. Podobně jako u ostatních chorob postihujících nervový systém, je vhodné paralelní zhotovení většího počtu cytologických preparátů a dle potřeby doplnit další potřebná barvení kromě základního cytologického barvení. U hnisavých neuroinfekcí možno často i v obrazu základního barvení pozorovat infekční agens - bakteriálního původce extracelulárně lokalizovaného či již fagocytovaného neutrofily, případně makrofágy. Při doplnění např. Grammova barvení lze dále původce identifikovat jako baktérii grampozitivní či gramnegativní, což spolu s identifikací morfologickou může mít pro pacienta osudový význam a umožní nasazení správné antibiotické terapie. Bezpečná identifikace původce však je samozřejmě možná pouze kultivačně. K fagocytóze baktérií nutno doplnit, že kromě neutrofilů a makrofágů se na ní v malé míře podílejí rovněž eosinofilní granulocyty.

 

Sled stadií u hnisavého zánětu:

1)       Výrazná granulocytární pleiocytóza (desítky tisíc elementů/3).

2)       Narůstající aktivace v monocytární a lymfocytární buněčné řadě.

3)       Monocytární pleiocytóza s fagocytózou segmentů, možnost záchytu lipofágů při destrukci tkáně CNS.

4)       Monocytární oligocytóza se zbytky fagocytární aktivity.

5)       Residuální monocytární fáze po infektu - převaha monocytů, případně i známky aktivace, není již přítomna fagocytární aktivita.

6)       Normalizace cytologického obrazu.

 

Diferenciální diagnostika:

1)       Virové neuroinfekce - přítomna lymfocytární pleiocytóza, pouze v jejich iniciálním stadiu obvykle mírná smíšená pleiocytóza s převahou granulocytů. Tento nález je u virových neuroinfekcí přechodný a přechází v obraz lymfocytární pleiocytózy.

 

2)       Basilární meningitis - obvykle je přítomen výrazně nižší počet elementů, maximálně obvykle do 300_*10⁶/l (do 1000/3), již záhy bývá převaha mononukleárních elementů. V některých případech však přítomna granulocytární pleiocytóza, opět při nižším počtu elementů. Někdy se zdaří záchyt mykobakterií barvením dle Ziel-Neelsena.

 

3)       Neuroborelióza - jedná se velmi obtížný úsek cytologické diagnostiky. Obvykle již od počátku přítomna převaha mononukleárních elementů při mírné pleiocytóze či oligocytóze. V preparátu prakticky nemožný záchyt původce. Vcelku podobný obraz jako u ostatních spirochetových onemocnění, tedy jako u onemocnění způsobených leptospirami a treponemami.

 

4)       Intermeningeální krvácení - zde v iniciálním stadiu může být převaha neutrofilních granulocytů, pocházejících z pronikající periferní krve. Obvykle vždy přítomna záplava erytrocytů, zprvu volných, rychle dochází k nástupu fagocytární odpovědi, přítomny erytrofágy a později siderofágy. Potíže může v diferenciální diagnostice způsobit hnisavý zánět s masivní hemoragickou složkou.

 

 

 

Další informace:

• Proteiny v likvoru

 

 

Pavel Adam

 

.