Tuberkulózní meningitida je zvláštním
typem zánětlivého postižení CNS bakteriálním původcem. V posledních letech je
toto onemocnění u nás pozorováno dosti vzácně a jeho cytologické obrazy,
bohužel, nebývají zcela typické. V naprosté většině případů je přítomna
pleiocytóza, počet elementů však může velmi kolísat, od několika desítek 106/l
do 300*106/l (od několika desítek elementů/3 či méně často až asi do 1000/3 elementů v komůrce podle Fuchs-Rosenthala).
Přítomna obvykle bývá pleiocytóza smíšená, avšak s převahou mononukleárů,
převažujícími jsou obvykle elementy lymfocytární řady. V iniciálních fázích
onemocnění lze spíše pozorovat početní převahu segmentů, jedná se tedy o
granulocytární pleiocytosu. Již zde ovšem bývají zastoupeny elementy řady
lymfocytární a monocytární, a to i v aktivovaných formách. V pozdějších
stadiích bývá často výrazné početní zastoupení elementů monocytární řady.
Postupně ubývá neutrofilních granulocytů, přibývá aktivovaných elementů
lymfocytární řady, mnohé z již přítomných elementů řady monocytární jeví po
proběhlé aktivaci známky fagocytózy.
Fagocytovány mohou být elementy řady granulocytární i
lymfocytární, při déle trvajícím průběhu onemocnění je typicky možno pozorovat
plasmatické buňky. Méně často se podaří zachytit v cytologickém preparátu
původce onemocnění. Toto je prakticky nemožné v preparátu barveném základním
barvením nebo dle Gramma, k průkazu mykobaktérií je nutno použít speciálního
barvení na acidorezistenci dle Ziel-Neelsena. I při jeho použití je však záchyt
mykobaktérií spíše výjimkou. Mezi makrofágy přítomné u tuberkulózní meningitidy
patří lymfofágy a leukofágy, výjimečná je fagocytózy mykobaktérií makrofágy.
Ojediněle se zdaří záchyt lipofágů při použití speciálního barvení. Po zahájení
aplikace vhodné kombinace antituberkulotik dochází u pacientů v cytologickém
obrazu pouze k velmi pomalému úbytku počtu elementů a poté rovněž k velmi pomalé
normalizaci cytologického nálezu. Často velmi dlouho přetrvává přítomnost
plasmatických buněk, méně aktivované elementy monocytární. K normalizaci
cytologického nálezu dochází tedy spíše přes lymfocytární oligocytosu, méně
často přes obraz residuální monocytární fáze s monocytární oligocytózou. Pro
většinu ostatních neuroinfekcí je naopak častější nález residuální monocytární
fáze v terminálním stadiu.
Sled cytologických stadií u tuberkulózní
meningitidy:
1)
Převážně
granulocytární pleiocytóza - většinou obraz iniciálního stadia.
2)
Pleiocytóza
převážně lymfocytární - obvykle uváděný cytologický nález. Dále i elementy
lymfofagické, leukofagické, zřídkavě i lipofagické. Časté aktivované elementy
monocytární.
3)
Lymfocytární
oligocytóza - často přetrvává po dlouhou dobu, spolu s aktivovanými elementy
lymfocytárními typicky přítomny i buňky plasmatické, někdy i v hojném počtu.
4)
Normalizace
cytologického nálezu.
Diferenciální
diagnóza:
1)
Bakteriální meningitidy způsobené jinými původci - při obrazu granulocytární pleiocytózy
je mnohonásobně vyšší počet elementů, dosahuje obvykle až několika desítek
tisíc *106/l (několika desítek tisíc/3 elementů v komůrce dle
Fuchs-Rosenthala). Daleko méně výrazné bývá, kromě již chronických stadií, u
těchto meningitid početní zastoupení elementů řady lymfocytární a monocytární.
Je-li přítomna fagocytóza, jsou převažujícím typem makrofágů leukofágy, méně
časté jsou elementy lipofagické.
2) Neuroinfekce parazitární a
mykotické
- cytologický obraz může i plně odpovídat nálezu u tuberkulózní meningitidy,
spíše však lze očekávat někdy i dosti početné zastoupení eosinofilních
granulocytů. Při použití speciálních metodik, např. reakce PAS, Grammovo
barvení, je vzácně možná i identifikace původce.
3) Neuroborelióza - někdy velmi podobný
cytologický obraz, bývá však někdy velmi pestrý a spíše k odlišení vedou jiné
parametry než cytologické. Prakticky nemožná je identifikace původce v
preparátech.
4) Neuroinfekce způsobené
herpetickými viry - u herpetických encefalitid může nález mírné granulocytární či
lymfocytární pleiocytózy imitovat nálezy u tuberkulózních meningitid. Vždy však
negativní barvení na BK, zcela jiná však bývá symptomatologie klinická.
Další informace:
.