Odborné textyRepetitorium - klinická genetikaRepetitorium - měřící principy

Spektroskopie

AJBDP

Úvod do optických spektrálních metod

 

Elektromagnetické záření

Světlo je makroskopická soustava, může být odraženo, propuštěno, může se lámat, rozptylovat, absorbovat. Světlo lze zobrazit jako kmitající elektrické a magnetické pole šířící se v prostoru jako vlnění, ve vakuu se toto vlnění pohybuje rychlostí 2,997924581 × 108 m/s. Každá světelná vlna je charakterizována vlnovou délkou (lambda).

 

Vlnová délka je dvojnásobnou vzdáleností dvou sousedních uzlů vlnění a její vztah ke světelné energii vyplývá z Planckovy kvantové teorie (r.1900, rozdělení kvanta energie se řídí zákonem, velikost kvanta energie není neměnná, závisí na frekvenci)

 

E = h × n = (h × c)/λ,

 

kde:

E – energie

h - Planckova konstanta (energie × čas, 6,626176 × 10-34 J.s)

n - frekvence

c - rychlost světla ve vakuu (3 × 1010 m/s)

λ - vlnová délka.

 

Převrácená hodnota vlnové délky se nazývá vlnočet, frekvence (kmitočet) udává počet vln, které projdou daným bodem za jednotku času.

 

 

Elektromagnetická spektra

Elektromagnetické spektrum se skládá ze souboru světelných vln při plynule se měnící vlnové délce. Vlnový rozsah elektromagnetického spektra přestupuje přes 15 řádů, mezi jednotlivými oblastmi záření neexistují ostré hranice.

 

Druhy optických spekter

a)       podle vzhledu

-          spojité spektrum (obsahuje všechny vlnové délky dané oblasti spektra),

-          čárové spektrum (ostré jasně oddělené čáry - typické pro atomy),

-          pásové spektrum ( pásy jsou tvořeny velkým počtem čar v malém rozsahu vlnových délek, typické pro molekuly),

 

b)       podle metody získávání spekter

-          emisní spektra (spektrum zkoumanou látkou vysílané),

-          absorpční spektra (látka selektivně pohlcuje záření zdroje),

-          luminiscenční spektra (látka selektivně absorbuje záření zdroje, transformuje jej na jinou vlnovou délku a jako luminiscenci záření opět vysílá)

 

Typy optických spekter

 

a)       Mikrovlnná spektroskopie

oblast vlnových délek (nm)

106 až 108

kmitočet (s-1)

109 až 1011

energie (kJ/mol)

4 × 10-4  až 4 × 10-2

typ molekulové energie

rotace těžkých molekul

získávané informace

mezijaderné vzdálenosti

dipólové momenty

jaderné interakce

 

b)      Spektroskopie v daleké infračervené oblasti

oblast vlnových délek (nm)

104 až 106

kmitočet (s-1)

1011 až 1013

energie (kJ/mol)

4 × 10-2  až 4

typ molekulové energie

rotace lehkých molekul

vibrace těžkých molekul

získávané informace

mezijaderné vzdálenosti

silové konstanty vazeb

 

c)       Infračervená spektroskopie

oblast vlnových délek (nm)

103 až 104

kmitočet (s-1)                 

1013 až 1014

energie (kJ/mol)

4 až 40

typ molekulové energie

vibrace lehkých molekul

vibrace s rotacemi

získávané informace

mezijaderné vzdálenosti

silové konstanty vazeb

rozložení nábojů v molekulách

 

 

d)       Ramanova spektroskopie

oblast vlnových délek (nm)

103 až 106

kmitočet (s-1)

1011 až 1014

energie (kJ/mol)

4 × 10-2  až 40

typ molekulové energie

čistá rotace nebo vibrace s rotacemi

získávané informace

mezijaderné vzdálenosti

silové konstanty vazeb

rozložení nábojů v molekulách

 

e)       Spektroskopie ve viditelné a ultrafialové oblasti

oblast vlnových délek (nm)

200 až 750

kmitočet (s-1)

1014 až 1016

energie (kJ/mol)

40  až 4000

typ molekulové energie

elektronové přechody

získávané informace

všechny výše uvedené vlastnosti plus disociační energie vazeb

Jaroslava Vávrová