Respirační alkalóza je stav, při kterém dochází k nadměrné eliminaci oxidu uhličitého
a rozvoji hypokapnie (snížení parciálního tlaku CO2
v plazmě). Vzhledem ke vztahu mezi oxidem uhličitým, kyselinou uhličitou, jejími
disociovanými formami a pH dochází ke snížení
aktivity vodíkových iontů. Vzestup pH nad 7,44 se potom označuje jako alkalémie.
Za normální
je hodnota paCO2
považována v rozmezí 4,8 – 5,8 kPa (36 - 44 torrů). Hodnoty paCO2 nižší než 4,8 kPa jsou považovány za
hypokapnii a v nepřítomnosti metabolické poruchy acidobazické
rovnováhy jsou způsobeny téměř výhradně hyperventilací. Hyperventilace, vedoucí k nadměrné
ztrátě CO2 ve vydechovaném
vzduchu, vyúsťuje do respirační alkalózy. paCO2 v séru i v mozkové
tkáni klesá, pH v séru i v mozkové tkáni stoupá. Tento stav
vyvolá cerebrální vasokonstrikci a současně snížení uvolňování O2 z oxyhemoglobinu, což může způsobit mozkovou hypoxii. Tohoto
faktu je však využíváno i léčebně při terapii mozkového edému.
Kompenzačním
dějem respirační alkalózy je renální retence chloridů a zvýšená eliminace
hydrogenuhličitanu (bikarbonátu, renálně podmíněná kompenzační metabolická
acidóza), která se rozvíjí několik dnů. Nevýhodou tohoto kompenzačního děje je
jeho přetrvávání při odstranění příčiny respirační poruchy. Korekcí poruchy je
odstranění hypokapnie, dosahované zpravidla až s odstraněním vyvolávající
příčiny.
Příčiny
respirační acidózy
Příčinami
hyperventilace mohou být:
·
volní hyperventilace -
při stavech úzkosti, bolesti, hysterii a dalších příčinách
·
iatrogenní
hyperventilace - při arteficiální mechanické ventilaci nebo při podávání farmak
stimulujících respiraci
·
hypoxie - může
indukovat hypokapnii, jestliže arteriální paO2 poklesne na koncentrace, které stimulují ventilaci
prostřednictvím chemoreceptorů v glomus caroticum
·
hypotense a
acidóza (periferní nebo acidóza v cerebrospinálním moku) stimulací baroreceptorů nebo periferních
chemoreceptorů (nebo prostřednictvím respiračních center v mozkovém kmeni)
mohou stimulovat respiraci.
·
porucha v plicní
architektonice - působením prostřednictvím J- receptorové stimulace
(mechanoreceptory) přes vagovou aferentaci vede ke stimulaci respirace. Tento stav nastává u většiny plicních lézí, které vedou k hypoxii
·
různé - skeletální,
svalová nebo kloubní proprioreceptorová stimulace stejně jako např. vzestup
tělesné teploty mohou rovněž evokovat změny spontánní ventilace vedoucí
k hypokapnii
Klinický
nález u respirační alkalózy
Často je
přítomna zřetelná hyperventilace, zejména tam, kde respirační alkalózu
(hypokapnii) vyvolaly mozkové nebo metabolické poruchy. Při anxiózních stavech
může být typ dýchání různý - rychlé, hluboké nebo vzdychavé dýchání. Pacienti
si často stěžují na úzkost, obávají se závažného srdečního onemocnění. U hyperventilujících pacientů se mohou
objevit tetanie, cirkumorální parestézie, akrální parestézie, závratě, točení
hlavy a synkopy. U ostatních
chorobných stavů, které mohou vést k hyperventilaci a hypokapnii
dominují anamnestická data, příznaky a objektivní nálezy vyplývající ze
základního onemocnění (plicní embolizace, jaterní koma, septikémie).
Za všech
okolností potvrdí diagnózu hyperventilace nález nízkého paCO2,
klesá koncentrace ionizovaného kalcia, pokles paCO2 je
spojen s poklesem koncentrace aktuálního HCO3. Další
laboratorní a klinické nálezy vycházejí z etiologie jednotlivých patologických stavů, vedoucích
k hypokapnii a jsou podrobně popsány u těchto klinických jednotek.
Léčení
respirační alkalózy
Respirační
alkalóza vyvolaná anxiózními stavy vymizí po uklidnění pacienta, někdy může
pomoci zpětné vdechování CO2 ze sáčku. Hyperventilaci při řízeném
dýchání je nutno upravit adekvátní změnou arteficiální ventilace. Jestliže je
hyperventilace vyvolána hypoxémií, je vhodné obohatit vdechovaný vzduch
kyslíkem a zavést terapii směřující k úpravě abnormální plicní výměny
plynů. Úprava respirační alkalózy zvýšením koncentrace vdechovaného CO2
může být nebezpečná u pacientů s poruchami CNS (důvodem je
vazodilatace). Základní zásadou při léčbě stavů spojených s hypokapnií je,
že je vždy nutno léčit stav, který vedl k hyperventilaci
a hypokapnii.
Další informace:
Antonín Jabor, Antonín
Kazda
.