Diagnózy a syndromyDiagnózy a syndromy neformalizované

Respirační alkalóza

AJBZQ

Respirační alkalóza je stav, při kterém dochází k nadměrné eliminaci oxidu uhličitého a rozvoji hypokapnie (snížení parciálního tlaku CO2 v plazmě). Vzhledem ke vztahu mezi oxidem uhličitým, kyselinou uhličitou, jejími disociovanými formami a pH dochází ke snížení  aktivity vodíkových iontů. Vzestup pH nad 7,44 se potom označuje jako alkalémie.

 

Za normální je hodnota paCO2  považována v rozmezí 4,8 – 5,8 kPa (36 - 44 torrů). Hodnoty paCO2  nižší než 4,8 kPa jsou považovány za hypokapnii a v nepřítomnosti metabolické poruchy acidobazické rovnováhy jsou způsobeny téměř výhradně hyperventilací.  Hyperventilace, vedoucí k  nadměrné ztrátě CO2  ve vydechovaném vzduchu, vyúsťuje do respirační alkalózy. paCO2  v séru i v mozkové tkáni klesá, pH v séru i v mozkové tkáni stoupá. Tento stav vyvolá cerebrální vasokonstrikci a současně snížení uvolňování  O2  z oxyhemoglobinu, což může způsobit mozkovou hypoxii. Tohoto faktu je však využíváno i léčebně při terapii mozkového edému.

 

Kompenzačním dějem respirační alkalózy je renální retence chloridů a zvýšená eliminace hydrogenuhličitanu (bikarbonátu, renálně podmíněná kompenzační metabolická acidóza), která se rozvíjí několik dnů. Nevýhodou tohoto kompenzačního děje je jeho přetrvávání při odstranění příčiny respirační poruchy. Korekcí poruchy je odstranění hypokapnie, dosahované zpravidla až s odstraněním vyvolávající příčiny.

 

Příčiny respirační acidózy

Příčinami hyperventilace mohou být:

·         volní hyperventilace - při stavech úzkosti, bolesti, hysterii a dalších příčinách

·         iatrogenní hyperventilace - při arteficiální mechanické ventilaci nebo při podávání farmak stimulujících respiraci

·         hypoxie - může indukovat hypokapnii, jestliže arteriální paO2 poklesne  na koncentrace, které stimulují ventilaci prostřednictvím chemoreceptorů v glomus caroticum

·         hypotense a  acidóza (periferní nebo acidóza v cerebrospinálním moku) stimulací  baroreceptorů nebo periferních chemoreceptorů (nebo prostřednictvím respiračních center v mozkovém kmeni) mohou stimulovat respiraci.

·         porucha v plicní architektonice - působením prostřednictvím J- receptorové stimulace (mechanoreceptory) přes vagovou aferentaci vede ke stimulaci respirace.  Tento stav nastává u většiny  plicních lézí, které vedou k  hypoxii

·         různé - skeletální, svalová nebo kloubní proprioreceptorová stimulace stejně jako např. vzestup tělesné teploty mohou rovněž evokovat změny spontánní ventilace vedoucí k hypokapnii

 

Klinický nález u respirační alkalózy

Často je přítomna zřetelná hyperventilace, zejména tam, kde respirační alkalózu (hypokapnii) vyvolaly mozkové nebo metabolické poruchy. Při anxiózních stavech může být typ dýchání různý - rychlé, hluboké nebo vzdychavé dýchání. Pacienti si často stěžují na úzkost, obávají se závažného srdečního onemocnění.  U hyperventilujících pacientů se mohou objevit tetanie, cirkumorální parestézie, akrální parestézie, závratě, točení hlavy a synkopy.  U ostatních chorobných stavů, které mohou vést k  hyperventilaci a hypokapnii dominují anamnestická data, příznaky a objektivní nálezy vyplývající ze základního onemocnění (plicní embolizace, jaterní koma, septikémie).

 

Za všech okolností potvrdí diagnózu hyperventilace nález nízkého paCO2, klesá koncentrace ionizovaného kalcia, pokles paCO2 je spojen s poklesem koncentrace aktuálního HCO3. Další laboratorní a klinické nálezy vycházejí z etiologie jednotlivých  patologických stavů, vedoucích k hypokapnii a jsou podrobně popsány u těchto klinických jednotek.

 

 

Léčení respirační alkalózy

Respirační alkalóza vyvolaná anxiózními stavy vymizí po uklidnění pacienta, někdy může pomoci zpětné vdechování CO2 ze sáčku. Hyperventilaci při řízeném dýchání je nutno upravit adekvátní změnou arteficiální ventilace. Jestliže je hyperventilace vyvolána hypoxémií, je vhodné obohatit vdechovaný vzduch kyslíkem a zavést terapii směřující k úpravě abnormální plicní výměny plynů. Úprava respirační alkalózy zvýšením koncentrace vdechovaného CO2 může být nebezpečná u pacientů s poruchami CNS (důvodem je vazodilatace). Základní zásadou při léčbě stavů spojených s hypokapnií je, že je vždy nutno léčit stav, který vedl k hyperventilaci a hypokapnii.

 

 

Další informace:

 

 

Antonín Jabor, Antonín Kazda

 

.