Primární hyperparathyreoidismus patří mezi nejčastější
příčiny rezorptivní hyperkalciurie, která vede k litiáze. Mezi další příčiny
rezorptivní hyperkalciurie patří hyperkalcémie při tumorech, thyreotoxikóza a
sarkoidóze. Primární hyperparathyreoidismus vzniká jako důsledek zvýšené
produkce PTH, obvykle při adenomu nebo hyperplazii parathyreoidey. Pod vlivem
PTH dochází ke zvýšené renální syntéze 1,25-dihydroxyvitaminu D. Zvýšená
rezorpce kostní tkáně a zvýšená absorpce Ca vede k hyperkalcémii a ke zvýšení
nálože kalcia na renální glomeruly. Tento efekt "přehlušuje" hlavní
účinek PTH na renální tubuly (tj. zvýšení tubulární rezorpce vápníku) a dochází
k (z hlediska účinku PTH do určité míry paradoxní) hyperkalciurii. Tubulární
rezorpce vápníku je také suprimována při současné hyperkalcémii.
Nefrolitiáza při primární hyperparathyreóze se objevuje
při prolongovaném průběhu choroby s méně výraznou hyperkalcémií, ale s častou
hyperkalciurií, zvýšenými hladinami 1,25-dihydroxyvitaminu D a hyperabsorpcí
kalcia ve střevě. Kostní denzita je vždy snížená. Zvýšená osteorezorpce se
projevuje zvýšeným poměrem močového hydroxyprolinu ke kreatininu, zvýšením telopeptidu
kolagenu v séru, zvýšení deoxypyridinolinu (volného nebo vázaného na
peptidy). Zvýšená osteoblastická aktivita je spojena se vzestupem sérové
celkové a kostní ALP, zvýšený kostní obrat se projeví zvýšenou hladinou
sérového osteokalcinu a zvýšením dalších markerů osteoformace (PICP, PINP). U
nemocných s hyperparathyreoidismem je pozitivní korelace mezi ALP,
osteokalcinem a poměrem močového hydroxyprolinu ke kreatininu a dalšími markery
osteorezorpce. Hmota adenomu nebo hyperplastické parathyreoidey a hladiny PTH
bývají menší než u nemocných s převažujícími kostními projevy a bez litiázy.
Celkově však nelze zjistit signifikantní rozdíly v hladinách kalcia, PTH,
1,25-dihydroxyvitaminu D a kalciurií mezi nemocnými s litiázou a nemocnými s
kostními projevy. Rozdíly jsou pravděpodobně v močových hladinách inhibitorů
krystalizace.
(podle Paka)

U některých nemocných přetrvává zvýšená kalciurie i po
odnětí adenomu parathyreoidey. Kontroly po operaci jsou proto nutné vzhledem k
suspektní přítomnosti hyperabsorpční hyperkalciurie.
Odstranění
adenomu jedinou možnou léčbou, lokalizace je však někdy obtížná. Asi u 20%
nemocných s přetrvávající nebo rekurentní hyperkalcémií po operaci adenomu se
mohou vyskytovat mediastinální adenomy parathyreoidey. U karcinomů
parathyreoidey, kde již není chirurgické odstranění možné, nebo u adenomů s
neznámou lokalizací je možné snížit kalcémii a částečně i hladinu PTH pomocí
galium nitrátu. Mechanismus působení tohoto preparátu není zcela objasněn,
předpokládá se inhibice osteorezorpce toxickým působením na osteoklasty, snad i
na parathyreoideu. Preparát je nefrotoxický.
Antonín
Jabor