Metabolický syndrom je provázen zvýšeným rizikem rozvoje kardiovaskulárních onemocnění.
Jeho cílená diagnostika a intenzivní léčba může proto významně zlepšit prognózu
postižených jedinců.
Původně formulovaná definice
navržená v roce 1988 Reavenem byla autorem revidována v roce 1993. V nové
definici charakterizuje autor syndrom jako primárně se vyskytující inzulinovou
rezistenci, která je v úzké vazbě s arteriální hypertenzí, hypertriglyceridemií
a diabetem, volnějším vztahem k mikrovaskulární angině a poruchám koagulace a
fibrinolýzy a ještě slabším vztahem k androidní obezitě a ischemické chorobě
srdeční.
Předpokládá se genetická
podmíněnost.
Jako synonyma se používají
názvy syndrom X, plurimetabolický syndrom, smrtící kvarteto, syndrom 5H,
hyperplastický syndrom, dysmetabolický syndrom aj.
Podle definice WHO z r.1999
jsou složky metabolického syndromu následující :
základní podmínkou je přítomnost aspoň
jedné ze složek:
·
diabetes mellitus
2.typu,
·
inzulinová rezistence
nebo
·
porušená glukosová
tolerance
a přítomnost aspoň dvou ze čtyř složek:
·
abdominální obezita
(poměr pas/boky nad 0.85 u žen, nad 0.9 u mužů nebo BMI nad 30 kg/m2)
·
krevní tlak nad 160/90
mm Hg
·
albuminurie nad 20
μg/min
·
triglyceridy nad 1,7 mmol/l
nebo HDL cholesterol pod 1 mmol/l u žen a pod 0,9 mmol/l u mužů
Další informace
Jan Škrha, Antonín Jabor