Ceruloplazmin

OSN-SAbstraktOSN-E

Ceruloplazmin je alfa-2-glykoprotein. Ceruloplazmin se účastní metabolismu železa, inhibuje účinek sérové histaminázy.

 

OSN-STerminologieOSN-E

Ceruloplazmin

 

OSN-SSynonymaOSN-E

CPL, Ferroperoxidáza, iron(II)oxigen oxidoreductase (EC 1.16.3.1), metaloseromukoid α

 

OSN-SKlasifikační kódyOSN-E

EC 1.16.3.1

 

OSN-SOdkazy na jiné relevantní dokumenty, další informaceOSN-E

Ceruloplazmin v séru

Klasifikace enzymů

 

OSN-SChemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytuOSN-E

Ceruloplazmin je α2-glykoprotein. V čistém stavu má modrou barvu. Jeho Mr je 132 000. Ceruloplazmin je nestabilní (při snížené teplotě však degraduje pomalu). Do ceruloplazminu je inkorportováno 6 - 8 atomů mědi, pevnost vazeb není u všech atomů Cu rovnocenná. Ceruloplazmin váže více než 95% mědi nacházející se v plazmě. Jestliže ceruloplazmin ztratí inkorportovanou měď, přechází v apoceruloplazmin.

 

OSN-SRole v metabolismuOSN-E

Eliminuje možnost produkce hydroxylových radikálů Fentonovou reakcí, oxiduje Fe²⁺ na Fe³⁺, je proteinem akutní fáze zánětu, účastní se metabolismu železa. Probíhají tyto reakce:

 

H₂O  ®  O₂

 

Nebo

 

-SH  ®  -SS-

 

CpCu²⁺  ®  CpCu¹⁺

 

Fe²⁺ (z ferritinu)  ®  Fe³⁺ (váže se na transferin)

 

OSN-SZdroj (syntéza, příjem)OSN-E

Ceruloplazmin je syntetizován hlavně v jaterních parenchymálních buňkách, avšak částečně také v makrofázích a lymfocytech.

 

OSN-SZpůsob vylučování nebo metabolismusOSN-E

Ceroluplazmin je vylučován do žluči.

 

OSN-SBiologický poločasOSN-E

Ceruloplazmin má biologický poločas 4 – 10 dní.

Apoceruloplazmin má biologický poločas několik hodin.

 

OSN-SKontrolní (řídící) mechanismyOSN-E

Syntéza ceruloplazminu v játrech je ovlivňována estrogeny (podporují jeho syntézu).

U ceruloplazminu působí také mechanismus negativní zpětné vazby. Zvýšení intracelulárního apoceruloplazminu inhibuje jeho další syntézu.

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

• HAEBERLI A.: HUMAN PROTEIN DATA, 1. vydání, VCH Verlagsges.mbH, Weinheim, 1992, ISBN 3-527-28211-4.
• RITCHIE R.F.: SERUM PROTEINS IN CLINICAL MEDICINE, 1. vydání, MPX Maine printing company, Portland Maine, 1996.
• MURRAY R.K., GRANNER D.K., MAYES P.A., RODWELL V.W.: Harperova biochemie, H&H, Praha 2001, ISBN 80-7319-0 03-6.
• STITES D.P., TERR A.I.: Základní a klinická imunologie, Victoria Publishing a.s., Praha 1994, ISBN 80-85605-37-6.
• MASOPUST J.: Klinická biochemie, Požadování a hodnocení biochemických vyšetření, Karolinum, Praha, 1998, ISBN 80-7184-649-3.
• ENGLIŠ M.: Interpretace elektroforézy plazmatických bílkovin v agarozovém gelu, AVICENUM, Praha, 1992, ISBN 80-201-0 170-5.
• KARLSON, GEROK, GROSS: Pathobiochemie, ACADEMIA, Praha, 1987, 21-041-87.

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Marcela Melčáková