Diagnostika infekce Helicobacter pylori vychází ze stanovení protilátek, průkazu antigenu a dechových testů.
Bakterie Helicobacter pylori (dříve Campylobacter) je známa řadu desetiletí, její klinický význam však vzrostl teprve v roce 1982, kdy Warren a Marshal popsali přímý vztah k epithelu žaludeční sliznice u nemocných s gastritidou nebo žaludečními vředy. Pro diagnostiku infekce Helicobacterem pylori lze použít testů invasivních, vyžadujících odběr bioptického vzorku žaludeční nebo duodenální sliznice nebo testů neinvasivních. Kultivační test vykazuje nejvyšší sensitivitu i specificitu, nevýhodou je však značná citlivost bakterie Helicobacter pylori ke kyslíku, což vyžaduje specielní podmínky odběru a transportu. Rychlý ureázový (CLO) test je založen na intensivní aktivitě ureázy (povrchový marker bakterie Helicobacter pylori) a je rutinním průkazem při endoskopii. Novější testy stanovují v biopsii Helicobacter pylori imunologickým průkazem - metoda iRUT. Molekulární biologie a metody PCR umožňují další moderní metody detekce Helicobacter pylori, v biopsiích i ve vzorcích stolice.
Serologický průkaz protilátek k Helicobacter pylori v séru, ve slinách nebo ve vzorku moči patří k metodám neinvazivním, jde však o průkaz přítomnosti protilátek, nikoliv aktivní infekce Helicobacter pylori. Z tohoto aspektu je pro screening i primární, neinvazivní diagnostiku vhodný především dechový test založený na detekci ureázové aktivity - UBT (Urea Breath Test), kdy je stanovována změna poměru 13CO2 : 12CO2 ve vydechovaném vzduchu po rozštěpení perorálně podané močoviny značené stabilním izotopem uhlíku 13C, nebo detekce povrchových antigenů Helicobacter pylori ve vzorku stolice. Obě dvě uvedené metodiky jsou doporučeny také závěry Evropské pracovní skupiny - EHPSG (European Helicobacter Pylori Study Group) podle Maastrichtského konsenzu ze dne 21. a 22. září 2000 nejen pro primární diagnostiku, ale i k ověření úspěchu eradikační terapie.
Bakterie Helicobacter pylori je jako jediná z bakterií označena WHO klasifikací - kancerogen 1.třídy. Přítomnost Helicobacter pylori v žaludeční sliznici pozitivně ovlivňuje sekvenci a gradaci karcinomu žaludku. Stanovení hladiny gastrinu, pepsinogenu a protilátek k Helicobacter pylori třídy IgG nabízí tzv. GastroPanel, který je ne-invazivním, laboratorním parametrem k posouzení infekce Helicobacter pylori, atrofické gastritidy a rizika karcinomu žaludku.
Stanovení
protilátek k Helicobacter pylori.
Protilátky k Helicobacter pylori v séru lze detekovat celou řadou
imunologických a sérologických technik jako je imunobloting, imunofluorescence,
hemaglutinace, fixace komplementu, latexové testy apod. Nejrozšířenější metodou
je však bezesporu ELISA - jednoduchá, rychlá, levná a spolehlivá technika.
Specificita a senzitivita metody je však značně závislá na použitém antigenu -
od celých buněk, přes ultrazvukový sonikát, glycinový extrakt až k
purifikovaným proteinům. V roce 1989 byla popsána izolace vysokomolekulárního
povrchového proteinu (označovaný HM-CAP, high molecular weight cell-associated
protein), jehož specificita a senzitivita dosahuje 95%.
Sérologický průkaz protilátek k Helicobacter pylori má klinický význam především pro dlouhodobé sledování po léčbě, k monitorování úspěchu eradikace Helicobacter pylori, pokles IgG po 6 měsících léčby na hodnoty < 50% vykazuje specificitu 95% a senzitivitu 97%. Mezi indikace patří screening rizikových pacientů, např. u nemocných s transplantací ledvin, kdy Helicobacterová infekce zvyšuje riziko vzniku peptického vředu a krvácení.
Protilátky k Helicobacter pylori lze immunologickými technikami prokázat i ve slinách nebo v moči, existují dále celá řada tzv. rychlých testů (Rapid test), kdy protilátky k Helicobacter pylori prokazujeme z plné krve, po kapilárním odběru během několika minut immunoafinitní chromatografickou metodou. Specificita a senzitivita těchto testů je relativně nízká - 70 až 85%.
K serologické diagnostice protilátek k Helicobacter pylori patří i průkaz antigenů cagA, vacA a iceA, jejichž přítomnost specifikuje kmeny Helicobacter pylori s vyšší patogenicitou. Pro průkaz těchto antigenů se používají klasické ELISA testy na mikrotitračních destičkách nebo PCR techniky. Průkaz Helicobacter pylori a jeho kmenů metodami PCR je ve fázi klinického testování, v rutinní diagnostice se zatím nevyužívá. Diagnostický význam stanovení protilátek k Helicobacter pylori je stále předmětem výzkumu, pro screeningové programy vhodné není.
Další postupy pro diagnostiku infekce Helicobacter pylori
Literatura
Bures J. - Helicobacter. 2006, Medline -
link 
Bonamico M. - Helicobacter. 2004, Medline -
link
Smith SI. - World J Gastroenterol. 2004, Medline -
link
Nakata H. - J Gastroenterol Hepatol. 2004, Medline -
link
Hino B. - J Pediatr Gastroenterol Nutr. 2004, Medline -
link
Janulaityte-Günther D. - FEMS
Immunol Med Microbiol. 2007, Medline -
link 
Zambon CF. - Clin Biochem. 2004, Medline -
link
Chen TS. - Clin Diagn Lab Immunol 2002, Medline -
link
Kindermann A. - Scand J Gastroenterol 2001, Medline -
link
Arents NL. - Am J Gastroenterol 2001, Medline -
link
Další informace
Laboratorní metody v gastroenterologii
Fyziologie gastrointestinálního traktu
Petr Kocna