Dědičné poruchy glykosylace (CDG syndrom, Congenital Disorder of Glycosylation) představují heterogenní skupinu různých enzymopatií, které zasahují do tvorby a metabolismu glykoproteinů a dalších glukokonjugátů.

Dosud bylo popsáno 21 různých poruch tvorby N-glykanů, mezi které patří 13 poruch na úrovni syntézy glykoproteinů (CDG syndrom Ia – Im) a 8 poruch postihujících úpravu již vytvořených N-glykanů (CDG syndrom IIa-IIh), a také 4 různé poruchy syntézy O-glykanů (2 poruchy tvorby O-xylosylglykanů a 2 poruchy tvorby 2-mannosylglykanů).

Dědičnost dosud popsaných poruch glykosylace je autozomálně recesivní.

Klinicky se CDG syndrom obvykle manifestuje již v novorozeneckém nebo kojeneckém věku. Mezi poměrně časté příznaky CDG syndromu Ia, který je v populaci nejčastější (cca 1:20000), patří postižení funkce centrální nervové soustavy, těžká psychomotorická retardace, epilepsie, strabismus, mikrocefalie, hypoplasie mozečku, svalová hypotonie, invertované mammily a atypické rozložení podkožního tuku na hýždích.

Pro diagnostiku CDG syndromu lze využít turbidimetrické stanovení relativního poměru mezi celkovým množstvím transferinu a asialovanými, monosialovanými a disialovanými transferiny („carbohydrate deficient transferrins“).

Základní metodou je však stanovení spektra atypických forem sérového transferinu pomocí izoelektrické fokusace s následnou imunofixací, která detekuje poruchy N-glykoproteinů a umožňuje rozlišit CDG I a II typu. Pro diagnostiku poruch O-glykoproteinů. se používá analýza sérového apolipoproteinu C III pomocí izoelektrické fokusace s následným western blotem.

Pro přesné určení typu onemocnění je nutná enzymatická analýza (pokud je pro daný typ CDG dostupná), strukturní analýza lipid-vázaných oligosacharidů a/nebo protein-N-vázaných oligosacharidů v kultivovaných fibroblastech a molekulárně-genetické vyšetření.

Léčba a prognóza: Prognóza dětí s CDG syndromem není příznivá a léčba postižených dětí je pouze symptomatická s výjimkou dětí s CDG syndromem typ Ib, u kterých pomáhá perorální podávání manózy a dětí s CDG syndromem IIc, u kterých pomáhá léčba s fukózou.

Prenatální diagnostika je dostupná v rodinách, ve kterých se podařilo detekovat molekulární podstatu onemocnění.

Tabulka 1. Přehled dosud známých dědičných poruch glykosylace

Typ CDG	OMIM	gen	Porucha enzymu/proteinu
Ia	212065	PMM2	fosfomannomutáza 2
Ib	602579	MPI	fosfomannosaizomeráza
Ic	603147	ALG6	α -1,3-glukosyltransferáza I
Id	601110	ALG3	α - 1,3-mannosyltransferáza VI
Ie	608799	DPM1	Dolicholfosfomannosasyntáza I
If	609180	MPDUI/Lec35	Faktor zužitkování dolicholfosfomannosy a dolicholfosfoglukózy
Ig	607143	ALG12	α - 1,2-mannosyltransferáza VIII
Ih	608104	ALG8	α -1,3-glukosyltransferáza II
Ii	607906	ALG2	α -1,6-mannosyltransferáza II
Ij	608093	ALG7	N-acetyl-glukosamin-1-fosfotransferáza
Ik	608540	ALG1	β -1,4-mannosyltransferáza I
Il	608776	ALG9	α1,2-mannosyltransferáza VII
Im	610768	TMEM15/hDK1	Dolicholkináza
IIa	212066	MGAT2	N-acetylglucosaminyltransferáza II
IIb	606056	GLS1	α-1,2 -glukosidáza I
IIc	266265	SLC35C1	přenašeč I GDP- L -fukózy
IId	607091	B4GALT1	β-1,4-galaktosyltransferáza I
IIe	608779	COG7	konservovaný oligomerní komplex v Golgiho aparátu - Cog7 – podjednotka 7
IIf	603585	SLC35A1	CMP-přenašeč sialové kyseliny
IIg	611209	COG1	konservovaný oligomerní komplex v Golgiho aparátu – Cog1 –podjednotka 1
IIh	611182	COG8	konservovaný oligomerní komplex v Golgiho aparátu - Cog8 –podjednotka 8

Literatura

Honzík T, Maloňová E, Hansíková a kol: Dědičné poruchy glykosylace proteinů typ Ia. ČLČ, 142, 2003, 5,276-279.

Honzík T, Hansíková H, Flachsová E a kol.: Klinické projevy a výsledky metabolických a molekulárních analýz u osmi dětí s poruchou glykosylace. Čs.Pediatr, 58, 2003,7, 456-460.

The Metabolic and Molecular Bases of Inherited Disease, 8^th Edition by Charles R. Scriver, Artur L. Beaudet, William S. Sly and David Valle, Mc Graw-Hill Companies, USA 2001. ISBN 0-07-116336-0

Další informace

ENC: Dědičné poruchy metabolismu

Dědičné poruchy glykosylace

Jiří Zeman, Hana Hansíková