Stanovení alkalické
fosfatázy
Synonyma
fosfát-monoester
fosfohydrolasa, EC 3.1.3.1;
alkalická
fosfomonoesterasa; fosfomonoesterasa;
glycerofosfatasa;
alkalická fenylfosfatasa;
alkalická
fosfohydrolasa; ortofosforečný monoester fosfohydrolasy.
Chemické
názvosloví připouští u enzymů pouze koncovku –asa, progresivní pravopis a řada
současných lékařských publikací uvádí koncovku –áza. Mezinárodně uznávaná
zkratka enzymu neexistuje, ale běžně se používá označení AP (Google 8 440 000),
případně ALP (Google 537 000).
Preanalytická fáze
Odebírat nalačno. Stabilita vzorku: 18 - 26 °C: 4 h (sérum), 2 dny
(plazma – heparinát sodný), 2 - 8 °C: 3 dny, -20 °C: 4 týdny. Při rozmrazování
se aktivita ALP zvyšuje. Při analýze
lyofilizovaných sér po rekonstituci vodou nutno vyčkat > 90 min, jinak jsou
výsledky vyšší !
Koncentrace ALP v erytrocytech je šestkrát vyšší než
v séru a hemolýza proto výsledky měření falešně zvyšuje. Bilirubin tvoří
diazoniovou sůl s α-naftylfosfátem a při fotometrii interferuje
s p-nitrofenolem. Je-li vzorek při teplotě 56 °C 30 – 60 min, ztrácí ALP
80 -90 % aktivity.
Popis metody
Alkalická fosfatáza EC 3.1.3.1. je označení pro skupinu nespecifických
fosfatáz, které katalyzují přesun fosfátové skupiny z jednoho hydroxylu na
druhý hydroxyl:

resp. hydrolýzu organických esterů kyseliny fosforečné na alkohol a
kyselinu fosforečnou:

Poločas vymizení: méně než 1 h (střevní izoenzym) až 170 h (placentární
izoenzym). Nejvíce zastoupený kostní izoenzym přibližně 40 h.
Doporučený postup Expertního panelu pro enzymy National Committee for
Clinical Laboratory Standards byl uznán IFCC. Zde
je uvedena originální verze pro 30 °C (konverzní faktor z 30 na 37 °C je
pro ALP = 1,33) , ale s přepočtem na µkat/min:
Činidla
1. MAP pufr (1,5 mol/l). Zkapalnění 2-metyl-2-amino-1-propanolu se docílí
ohřevem na 30° až 35° C. Navážka 135 g se umístí do 1-litrové odměrné nádoby,
přidá se 500 destilované vody a obsahem se zamíchá. Pak se přidá opatrně 190 ml
1 M HCl a po ochlazení na laboratorní teplotu se doplní destilovanou vodou do
2. Roztok octanu hořečnatého (3 mmol/l). V 1 litru destilované vody se
rozpustí 650 mg octanu hořečnatého x 4 H2O. Stabilita bez omezení
při 4 °C.
3. Roztok p-nitrofenylfosfátu (24,5 mmol/l). V 10 ml MAP pufru se
rozpustí 91 mg dvojsodné soli 2-nitrofenylfosfátu x 6 H2O. Roztok je
nutné připravovat denně čerstvý.
4. Standardní roztok p-nitrofenolu (1 mmol/l). V 1 litru destilované vody se rozpustí
139,1 mg p-nitrofenolu. Roztok je při skladování ve tmě stabilní po několik
měsíců. Pro přípravu pracovního standardního roztoku se přidá 25 ml 1 M roztoku
k 900 ml pufru MAP a doplní do
Přístrojové vybavení
Jakýkoliv registrační spektrofotometr
vybavený kyvetou s nastavitelnou teplotou je vhodný. Teplota by měla být
udržována v rozmezí 30° C ± 0.1° C.
Pracovní postup
1.
Přidejte 50 ml vzorku
k 1,0 ml roztoku octanu hořečnatého. Intenzivně zamíchejte a inkubujte 5
min při 30° C.
2.
Předehřejte pufrovaný roztok
p-nitrofenylfosfátu na 30° C a přidejte 2,0 ml k inkubované směsi
z bodu 1. Dokonale promíchejte.
3.
Přelejte reakční směs do
kyvety s optickou dráhou
Výpočet
Aktivita je vyjádřena
v mikromolech p-nitrofenoxidu vzniklého za minutu. Enzymova aktivita v
µkat/l může být vcypočtena jako změna absorbance z následující rovnice
(při délce optické dráhy
ΔA TV
106
µkat/l = —— x
—— x ——
Δt SV 60ε
kde ΔA je změna
absorbance za čas Δt, TV je celkový objem, SV je objem vzorku, ε je
molární absorptivita p-nitrofenoxidu (18,8 x
µkat/l = ΔA/min x (3050
ml/50 ml) x 106/18800 x 1/60 = ΔA/min x 54,08
Metoda je lineární přibližně
do 8,3 µkat/l.
Další doporučený postup
byl navržený Německou společností pro klinickou chemii také jako
referenční postup. Tento postup používá jako pufr N-metyl-d-glukamin a je
standardizován v ČR, SR a Itálii.
Činidla
1. N-metyl-d-glukamin (500 mmol/l). V přibližně 200 ml destilované vody
se rozpustí
2. p-Nitrofenylfosfát (20 mmol/l). V destilované vodě se rozpustí
3. NaCl (155 mmol/L). V destilované vodě se rozpustí 0,9 g NaCl a
výsledný objem se doplní destilovanou vodou na 100 ml.
Přístrojové vybavení
Jakýkoliv spektrofotometr
vybavený kyvetou s nastavitelnou teplotou je vhodný. Teplota by měla být
udržována v rozmezí 37° C ± 0.1° C.
Pracovní postup
1. Pipetujte 500 µl N-metyl-d-glukaminu do kyvety a přidejte 10 µL vzorku.
2. Důkladně zamíchejte a inkubujte při 37° C alespoň 300 s nebo dokud
směs nedosáhne tuto teplotu.
3. Přidejte 50 µl p-nitrofenylfosfátu.
4. Zamíchejte a měřte vzrůst absorbance od 60. s při 405 nm.
Výpočet
Reagenční blank musí být
odečtený od celkové změny absorbance:
(ΔA/Δt)celková
– (ΔA/Δt)blanku
= (ΔA/Δt)korigovaná
Obě doporučené metody využívají stejné reakce:

Toleranční limit EHK: 21 %.
Poznámky k analytické metodě
Normální
hodnoty aktivity ALP závisí na použité metodě, věku (po 50. roku života hodnoty
stoupají a to více u žen než u mužů), pohlaví, případně těhotenství (pokles
hodnot ve 2. – 4. měsíci, ve 3. trimestru aktivita ALP vyšší 2 – 3-krát). U
vegetariánů jsou normální hodnoty asi o polovinu vyšší.
Pro aktivitu enzymu
je zapotřebí hořečnatých a zinečnatých iontů, jakož i serin. Proto je aktivita
ALP významně inhibována při použití EDTA, oxalátu nebo citranu jako
antikoagulancií. Výsledky také snižují cystin, cystein, fluoridy a vápenaté
ionty. Použití glycinu jako pufru vede k vytvoření komplexu
s hořečnatými ionty. Je-li použito činidlo s vysokým obsahem fosfátů,
také to vede k inhibici měřené reakce. Jsou-li použity v činidle soli
manganu, dochází k aktivaci enzymu. Přidání sodných iontů ve vhodné
koncentraci (90 – 120 mmol/l) zvyšuje aktivitu ALP přibližně o 16 %.
Optimální pH
reakce je mezi 9 – 10 a záleží na použitém pufru a substrátu. Nejvíce
využívaným substrátem je p-nitrofenylfosfát, který je bezbarvá, zatímco reakční
produkt p-nitrofenol intenzivně absorbuje při 403 nm. Transfosforylační pufry
(2-metyl-2-amino-1-propanol – AMP, dietanolamin – DEA,
tris(hydroxyaminometyl)metan – Tris, N-methyl-d-glukamin – MEG) významně
zvyšují rychlost reakce vzhledem ke klasickým pufrům (veronalový, uhličitanový,
glycinový). Jako akcelerátor reakce se někdy používá také manitol. Pufr AMP
aktivuje více střevní než jaterní a kostní izoenzym.
Dalším používaným
substrátem je α-naftylfosfát a detekce α-naftolu je při 340 nm (pH
10, uhličitanový pufr, přísada MgCl2). Byly popsány i
fenolftaleinmonofosfát a tymolftaleinfosfát.
Fluorimetrie
používá 4-metylumbeliferylfosfát jako substrát a detekce 7-metylumbeliferonu se
provádí při emisní záření 360 nm a excitačním záření 465 nm (uhličitanový pufr,
pH 9,2). Kromě detekce fotometrem lze použít také HPLC postup
s elektrochemickým detektorem (substrátem je fenylfosfát, detekovaný
produkt je fenol).
Metoda
s p-nitrofenylfosfátem a AMP pufrem je kandidátkou na referenční metodu
Národní komise pro standardy v klinických laboratořích a expertního panelu
pro enzymy (NCCLS/EPE) s CV v sérii 3 – 6 %, ale mezilaboratorní CV je 17
– 28 %.
Velmi důležitá je
čistota transfosforylačních pufrů (zvyšují aktivitu ALP 2 až 6-krát).
V DEA bývá významné množství monoetanolaminu (MEA). AMP může obsahovat
inhibitory ALP jako jsou diaminy a 5-amino-3-aza-2,2,5-trimetylhexanol, které
inaktivují enzym tím, že se vážou na zinečnaté ionty. Nečistoty se odstraňují
zinečnatou solí kyseliny N-(2-hydroxyetyl)etylendiaminotrioctové. Pufr MEG
(prof. Chromý) je jen průměrným akceptorem fosfátů, ale neobsahuje inhibitory
jako aminoalkoholové pufry. Jeho výhodou ve srovnání s DEA je optimální pK
= 9,63, téměř stejná reaktivita všech izoenzymů ALP a nízká viskozita.
V p-nitrofenylfosfátu
může být obsažen p-nitrofenol (vysoký činidlový blank), nebo vzniká spontánně
(činidlový blank), případně jsou přítomné fosfáty (inhibice reakce).
Je-li podíl séra v celkovém reakčním objemu
0,02 dochází při ředění k lepší disociaci agregátů ALP a tím k vyšší
aktivitě enzymu. Linearita metod je obvykle v rozmezí 30 s – 15 min. Vzorky do
aktivity 30 µkat/l lze zpracovat bez ředění. Doporučuje se start substrátem (v
nutných případech vzorkem). Preinkubace do 5 min – možnost inaktivace kostní
ALP !
ALP v prostředí
MEG vykazuje o 30 % vyšší aktivitu než v AMP.
Certifikovaný referenční materiál viz Schiele F, Muller J, Colinet E,
Siest G: Certification of an enzyme reference material for alkaline phosphatase
(CRM 371) Clin Biochem 24:159-168, 1991.
Interference
Některé
přípravky aktivitu alkalické fosfatázy snižují: azatioprin, cyklosporin (po
počátečním přechodném zvýšení aktivity ALP), klofibrát aj.
Řada
látek způsobuje zvýšení aktivity alkalické fosfatázy: aminoglykosidy, amiodaron, anopyrin, antikonvulsiva, aspirin (při
dlouhodobém užívání), erytromycin, esterifikované estrogeny samotné nebo
v kombibaci s androgeny (mohou také aktivitu snižovat !), etanol, fenobarbital, fenotiaziny,
chlorpromazin, interleukin-2, izoniazid, levotyroxin, lithium, orální
kontraceptiva, rytmochin II, spasmoveralgin, verapamil aj. Všechny léky
vyvolávající cholestázu způsobují zvýšení aktivity ALP, které může být až
desetinásobné.
Další informace
Petr Štern, 2010-07-16