Radioindikátorem je chemická sloučenina, v jejíž molekule je některý původní neaktivní nuklid (např. ¹H, ¹²C, ³¹P, ³²S) nahrazen radionuklidem (²H, ³H, ¹³C, ¹⁴C, ³²P, ³⁵P). Sloučeniny tímto způsobem označené mají shodné chemické chování jako sloučeniny původní, ale díky detekci emitovaného ionizujícího záření lze snadno určit kam byly přeneseny nebo inkorporovány, případně v jakém množství. Zabudování atomu radionuklidu do molekuly organické sloučeniny může probíhat různými způsoby, např. chemickou syntézou, fotosyntézou, biosyntézou. Tyto látky se využívají jako indikátory, "stopovače" při sledování průběhu chemických reakcí nebo celých procesů (studium metabolismu, biogeneze různých látek rostlinného i živočišného původu, kinetiky a mechanismu biochemických reakcí, funkcí živočišných orgánů atd.).

Vladimír Bartoš