Jaderné záření, typy radioaktivních rozpadů,
interakce záření s hmotou jsou základní pojmy nutné pro pochopení principů
metod využívajících zdrojů záření.
Radioaktivní
rozpad, resp. přeměna atomových jader, je provázen vznikem jaderného
záření, tedy uvolněním nadbytečné energie.
Principielně se může jednat
o některé z následujících typů jaderných záření:
Atomová jádra různých
radionuklidů se rozpadají různým způsobem, který je pro daný radionuklid
charakteristický a jsou podle toho také děleny na α-, β- resp. g-zářiče, i když většina radionuklidů nebývá zdrojem
pouze jednoho druhu záření.
Jaderné záření může vznikat
také jako odezva na vnější podnět. Zabržděním rychle letících elektronů v
těžkých kovech vzniká záření - X, tzv. rentgenové, pohlcením α- nebo g- záření může u některých atomů dojít k emisi
neutronů a tím k tzv. záření neutronovému.
Při průchodu hmotným
prostředím se různé druhy jaderného záření chovají různě. Částice α
ztrácejí poměrně rychle svou energii díky ionizaci tím,
že vyrážejí z elektronového obalu okolních atomů elektrony.
U částic β se vedle
ionizace uplatňují i další dva efekty. U pomalých (nízkoenergetických)
elektronů tzv. elastický (pružný) rozptyl, naopak u
vysokoenergetického β záření vzniká brzdné záření.
Záření g, na rozdíl od interakce elektricky nabitých částic
α a β, způsobuje při průchodu hmotným prostředím ionizaci nepřímou.
Interakcí procházejících fotonů s tímto prostředím dochází k uvolňování elektricky
nabitých částic, které jsou schopné okolí ionizovat. V případě g záření dochází k některé z následujících interakcí:
Při průchodu neutronů hmotou
se může uplatnit řada efektů v závislosti na energii neutronů. Může se jednat o
pružný rozptyl (zpomalení neutronů), záchyt neutronů,
nepružný rozptyl, jadernou reakci nebo štěpení jader.
Další informace
Vladimír Bartoš
.