Bezpečnostní opatření při práci s ionizujícím zářením je nutné zajistit a dodržovat tak, aby dávka škodlivého záření, kterému je lidské tělo při práci vystaveno, nepřesáhla určitou dovolenou hodnotu. Záření emitované ze zdrojů ionizujícího záření (radionuklidy, přístroje a zařízení vysílající rentgenové záření nebo jiné druhy ionizujícího záření), je při nadměrných dávkách nebezpečné lidskému organizmu. Úroveň prováděných bezpečnostních opatření je samozřejmě závislá na intenzitě a druhu záření.

Pracovníci se zdroji ionizujícího záření jsou vystaveni riziku externí expozice a v případě práce s otevřenými zářiči také riziku vnitřní kontaminace (polknutím, vdechnutím nebo přímou kontaminací otevřených ran).

Pro účinnou ochranu před účinky externí expozice ionizujícího záření principiálně platí uplatňování tří faktorů, ovlivňujících velikost absorbované dávky. Těmito faktory jsou vzdálenost, doba expozice a stínění.

Obecně platí, že dávka resp. dávkový příkon klesá se čtvercem vzdálenosti od zdroje. Z této skutečnosti tedy vyplývá potřeba dodržovat při práci maximálně možnou vzdálenost od zdroje ionizujícího záření. Intenzitu záření lze účinně zeslabovat odstíněním.

Pro různé druhy záření jsou vhodné materiály:

záření alfa - papír nebo vrstva vzduchu,
záření beta - hliníkový plech nebo vrstva vody,
záření gamma - vrstva olova, betonu,
záření neutronové nelze absolutně odstínit, lze ale zeslabit (moderovat) jejich energii a to materiály, které jsou bohaté na stejně nebo podobně hmotné částice (např. vodík).

V případě vnějších zdrojů ionizujícího záření jsou ohrožují člověka nejvíce záření gama a zdroje rychlých neutronů.

Při vniknutí do lidského organismu, během práce s otevřenými zářiči představují pro člověka největší riziko radioizotopy:

s dlouhým poločasem rozpadu,
s velkou ionizační schopností (záření a > záření b > záření g),
s vysokou selektivitou ukládání v určité části lidského těla a tím i nesnadnějším odstraňováním z organismu (I, Sr).

Podmínky práce se zdroji ionizujícího záření jsou legislativně upraveny celou řadou zákonných opatření. Z nichž je vedle tzv. Atomového zákona č. 18/1997 Sb. pro oblast radiační ochrany nejdůležitější vyhláška č. 184/1998 Sb. Pracovníci se zdroji ionizujícího záření jsou v oblasti radiační ochrany povinni dodržovat expoziční limity dané toto vyhláškou.

Další informace

Principy analytických postupů

Vladimír Bartoš

Bezpečnost práce a ochrana před ionizujícím zářením