Analytická
specifičnost a interference
Analytická
specifičnost (analytical specificity) je definována jako
schopnost metody/postupu stanovovat pouze měřenou veličinu. Posuzuje se jako stupeň
vlivu interferencí jiných, než měřených složek a stupeň matricových vlivů na
výsledky měření – na výstupní signál. Jedním z hlavních problémů zpracování signálu je eliminováni vlivu šumu. Intenzita
výstupního signálu je obecně funkcí množství složky či analytu. Závislost
signálu na obsahu doprovodných, interferujících složek vzorku czi je
nutno eliminovat nebo aspoň maximálně redukovat.
Analytická
interference (analytical interference) je systematická chyba měření způsobená
analytickým interferentem. Interferent není zdrojem signálu měřicího systému,
ale způsobuje přírůstek či pokles signálu (odezvy), indikované měřícím
přístrojem. Tuto se snažíme eliminovat nebo korigovat. Analytická interference
zvětšuje většinou konstantní složku systematické chyby, ale může měnit i její
proporcionální složku (např. nečisté enzymy či NADH v reakčních činidlech
kitů).
Interference a specifičnost metody se zjišťuje jejím statistickým
srovnáním s referenční metodou na reprezentativním souboru biologických
vzorků.
Základními
interferenty při práci v klinické laboratoři mohou být například
- hemoglobin
- lipidy
- bilirubin
- antikoagulancia
- křížové
imunochemické reakce
- léky
- drogy
Vliv interferujících látek se většinou vyjadřuje jako odchylka v % měření
originálního vzorku neobsahujícího interferent. Interference mohou být jak
kladné, tak záporné.
Interference mohou být způsobeny látkami nejen endogenního původu, ale
též exogenního, například léčivy. Interference léčiv mohou být buď analytické
nebo způsobené účinkem léčiva. Asi nejčastějším analytickým lékovým
interferentem je kyselina askorbová – vitamin C, protože až 50 % české
populace denně používá vitaminové tablety s kyselinou askorbovou. Jako další příklad interference léčiva lze
uvést diuretika, silně ovlivňující vylučování určitých analytů ovlivněním
ledvinových funkcí a hormonální regulace.
Podrobnosti o interferujících látkách s danou analytickou metodou
či analytickým systémem lze získat i důkladnou rešerší odborné literatury.
Existují obsáhlé databáze interferujících látek i léčiv v klinické chemii
(v knižní podobě, na CD-ROM nebo na internetu).
Příslušné údaje o interferencích je nutno vždy dokumentovat:
- v pracovní
dokumentaci výrobce – povinné
- v SOP a
manuálu kvality
- v laboratorních
příručkách preanalytických procesů
Analytická
specifičnost klesá v řadě:
Ve stejné řadě klesá pravdivost
a ve většině případů i přesnost měření.
Analytická specifičnost rutinních metod používaných v klinických
laboratořích byla v současném vývoji rutinních měření významně zvýšena častým
používáním kvalitních a vysoce čistých enzymů jako reakčních činidel. Vysoké
specifičnosti absolutních a referenčních metod je obvykle dosahováno používáním
separačních technik jako součásti měřicích postupů. Vysoká úroveň
analytické specifičnosti vede též ke zvyšování hodnot klinické
specifičnosti a prediktivních hodnot laboratorních zkoušek.
Další informace
Statistické postupy v laboratorní
medicíně
Bedřich Friedecký,
Josef Kratochvíla, recenzoval Zdenek Kubíček
.