Mez stanovitelnosti (LQ) (Limit of
quantification) je nejnižší množství analytu ve vzorku, které může být
stanoveno jako exaktní hodnota s požadovanou hodnotou nejistoty.
Poznámka: Mez stanovitelnosti, vyjádřená jako koncentrace cL nebo
množství qL, je odvozena od nejnižšího signálu xL, který
ještě může být stanoven pro daný analytický postup s přijatelnou
pravděpodobností: xL
= xb1 + ksb1, kde xb1 je střední
hodnota stanovení blanku,
sb1 jejich směrodatná odchylka a k je numerická konstanta
odpovídající zvolené hladině spolehlivosti. Obecně se uvažuje mez
stanovitelnosti jako 6sb1 (či 10sb1) nebo 6x poměr
signál/šum.
Podle doporučeni IUPAC se volí nejistota, vyjádřená jako relativní směrodatná
odchylka, rovna 10 % (literatura uvádí např. až 33 %).
V laboratorní medicíně se běžně používá hodnota 20 % - funkční
citlivost měření. Určení meze stanovitelnosti LQ dle IUPAC:
LQ = kQ . sQ
kde je:
kQ ... koeficient, jehož převrácená hodnota je
rovna zvolené hodnotě relativní směrodatné odchylky
sQ ... směrodatná odchylka v bodě meze stanovitelnosti
Pro data s normálním rozdělením a konstantním rozptylem (sQ = sbl) a pro doporučenou hodnotu nejistoty 10 % je kQ = 10. Pak pro mez stanovitelnosti platí:
yQ = yB + K sbl
kde je:
yB ... hodnota blanku - slepého pokusu a hodnota meze stanovitelnosti je pak 3,04 násobkem meze detekce
Mez stanovitelnosti by měla být zjištěna s použitím vhodných etalonů. Odhad směrodatné odchylky blanku by měl zahrnovat výpočet minimálně z 10 a více měření hodnoty blanku. Často volíme nejnižší bod kalibrační křivky na úrovni meze stanovitelnosti.
Další informace
Bedřich Friedecký, Josef Kratochvíla
Ivan Koruna, Zbyněk Plzák