Vyšetření buněčné imunity u autoimunitních chorob z periferní krve má pro diagnostiku autoimunitních chorob význam velmi omezený (tj. stanovení lymfocytů B, T a jejich subpopulací). Pro sledování aktivity onemocnění má do určité míry význam stanovení aktivačních znaků na lymfocytech T (HLA DR, receptor pro IL-2 /CD25/). Pro monitorování imunosupresivní terapie má význam sledování podílu lymfocytů B – při dlouhodobé imunosupresi dochází k jejich snížení. Určování imunokompetentních buněk, jejich aktivačních znaků, sledování exprese adhesních molekul a detekce imunokomplexů má význam přímo v postižených tkáních, jsou-li dostupné biopsií nebo jinými metodami (např. bronchoalveolární laváž u patologických plicních procesů, vyšetření mozkomíšního moku u postižení CNS). Toto vyšetření pomáhá určit typ imunopatologického procesu, který se u dané choroby v době vyšetření uplatňuje, i stádium (aktivitu) choroby.

Další informace

Jiřina Bartůňková