Zobrazovací metody a další pomocná vyšetření u autoimunitních chorob
Rtg kloubů: Má význam v diferenciální diagnostice postižení kloubů (u SLE a Sjögrenovy choroby neerozivní artritis narozdíl od revmatoidní artritidy, známky sakroileitidy u Bechtěrevovy choroby, typické změny u sarkoidózy aj.).
Rtg hrudníku: je možné prokázat plicní infiltráty u sarkoidózy a systémových vaskulitid (Wegenerovy granulomatózy, syndromu Churgova-Straussové, mikroskopické polyarteritidy), dále pohrudniční výpotky u SLE a RA nebo známky plicní fibrózy. Z rtg snímku lze vyslovit podezření na thymom.
Arteriografie: má význam pro diagnostiku vaskulitid postihujících středně velké a velké cévy (polyarteriitis nodosa, Takayashuova arteritis, Hortonova temporální arteriitis, Buergerova choroba).
Echokardiografie: klinicky němý perikardiální výpotek provází až 40% pacientů s RA, častý je u pacientů se SLE. Echokardiograficky lze prokázat i vzácnou Liebmanovu -Sachsovu endokarditidu u SLE. Hypertrofie srdce a ztluštění endokardu se vyskytuje u idiopatického hypereosinofilního syndromu a u amyloidózy.
Nukleární magnetická rezonance: Vyšetření má význam zejména u demyelinizačních onemocnění. Průkazné je pro diagnostiku postižení svalů u myositid.
EMG: elektromyografické vyšetření je důležité pro diagnózu myastenia gravis, v omezené míře pro diagnózu myositid.
Lumbální punkce: Likvorologické vyšetření je důležité u podezření na demyelinizační onemocnění CNS. Vyšetření mozkomíšního moku napomáhá diagnostice vaskulitid postihujících CNS. V likvoru lze prokázat při postižení CNS i autoprotilátky (anti ds-DNA u SLE, ANCA u Wegenerovy granulomatózy).
Další informace
Jiřina Bartůňková