Celiakie patří mezi orgánově
lokalizovaná autoimunitní onemocnění. Celiakie je imunopatologická
choroba charakterizovaná zánětlivým postižením tenkého střeva spojeným
s intolerancí obilného proteinu, tzv. glutenu. Toxicita glutenu na střevní
sliznici je zprostředkována imunopatologickými mechanismy (zkřížená reaktivita glutenu s enterocytárními antigeny aj.).
Genetická predispozice k tomuto onemocnění je dokumentována vysokou incidencí
HLA DR3/DQ2, ev. DR7 u postižených. Onemocnění začíná často už v dětství, ale
může se objevit až v pozdním věku. U dětí se projevuje neprospíváním, průjmy a
variabilními projevy z hypovitaminóz a malnutrice. U dospělých může
střevní symptomatologie chybět
a projeví se až důsledky z hypovitaminóz, nejčastěji jako osteomalacie a
anémie. Zvýšená náchylnost k infekcím je důsledkem mj. snížené funkce sleziny
(hyposplenismus), která je z neznámých příčin u zánětlivých střevních
onemocnění častá. Mohou se vyskytnout i jiná autoimunitní onemocnění (diabetes,
thyreoiditidy). U malé části nemocných se objevuje herpetiformní dermatitida
(m.During).
Laboratorní vyšetření: Diagnóza celiakie je možná histologicky (vilózní atrofie, hypertrofie krypt, lymfoplasmocytární infiltráty ). Laboratorní diagnostika spočívá v průkazu autoprotilátek proti tkáňové transglutamináze (ATG) metodou ELISA, ev. fluorescenčně proti endomysiu (EMA), doplňující může být stanovení protilátek proti gliadinu. Pokud se v krevním obraze najdou změny typické pro hyposplenismus (Howellova-Jollyho tělíska, akantocyty, obrovské destičky nebo trombocytóza), je třeba na diagnózu celiakie pomýšlet - může se jednat i o latentní formu.
Další informace
Jiřina Bartůňková