Abstrakt
Tkáňový faktor (TF) je integrální transmembránový
protein o hmotnosti 45 kDa. Gen pro jeho syntézu je umístěn na 1. chromozomu.
Synonyma
Tkáňový tromboplastin, Faktor III, je totožný
s povrchovým antigenem CD142 na endoteliích a monocytech.
Odkazy na jiné relevantní dokumenty, další informace
Chemická
a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytu
Molekula má extracelulární část (219 aminokyselin),
transmembránovou část (29 aminokyselin) a intracelulární část (21
aminokyselin).
Ke své funkci nepotřebuje aktivaci štěpením. Je
aktivován následkem tzv. flip-flop fenoménu membránových fosfolipidů.
Poškozená, nebo zánětlivě či cytokiny stimulovaná buňka není schopna aktivně
udržovat negativně nabité fosfolipidy na vnitřní straně membrány (energeticky
náročný proces) a ty se přesunou na povrch buňky. Extracelulární část molekuly
TF se pak změnou konfigurace membrány odhalí a stává se receptorem pro FVII.
Role v metabolismu
Je hlavním a
nejúčinnějším aktivačním proteinem koagulace. V komplexu
s aktivovaným faktorem VII zahajuje koagulaci
aktivací FX a FIX. Jeho
nadměrná aktivita je regulována specifickým inhibitorem (TFPI – inhibitor
tkáňového faktoru), na inhibici se podílí i antitrombin. Oba inhibitory
inaktivují TF v komplexu s FVIIa a s FXa. Kromě prokoagulační
funkce má i další funkce ve kterých figuruje jako receptor (metastazování
tumorů, růst tumorů).
Distribuce
v organismu, obsah ve tkáních
TF jako integrální
membránový protein je součástí buněčných stěn více typů buněk. Tyto buňky
(fibroblasty, hladká svalovina) tvoří tzv. perivaskulární hemostatický obal,
který aktivuje hemostázu ihned po porušení integrity cévní stěny. Množství TF
klesá od adventicie cév směrem k lumen, v medii a intimě je přítomen
ve stopovém množství. Běžně není TF detekovatelný na endoteliích nebo na
monocytech. Po stimulaci (zánětem, cytokiny, imunitními komplexy), nebo po
poškození se objeví i zde (vlivem změn konformace membrány, nastartováním syntézy u dosud funkčních
buněk).
Přesto, že jako
transmembránový protein běžně v plazmě nekoluje, objevuje se zde po
stimulaci vázaný na prokoagulační mikročástice uvolněné z buněčných membrán.
Jejich hlavním zdrojem jsou stimulované monocyty, ale v menší míře jsou
produkovány i trombocyty, endoteliemi, případně v plazmě kolujícími
maligními buňkami. Mikročástice hrají významnou roli v aktivaci koagulace
při sepsích, paraneoplastických DIC, při destrukci tkání traumatem, masivní
hemolýze, porodnických komplikacích.
Obdobným
mechanismem se uvolňuje i z buněk mimo cévní lumen (fibroblastů a
hladké svaloviny) do extracelulárních prostor (adventicie cév).
Literatura
Bátorová
A.:Tkáňový faktor a aktivace hemostázy, XIII. hematologický kongres, Praha 2002
Bultas J. a kol.:
Protidestičková a antikoagulační léčba, příloha ZN 3/2003
Autorské poznámky
Eva Fenclová