Kostní věk reprezentuje chronologický věk, v němž dané skóre kostní zralosti je
50. percentil.
Nejvalidnějším
ukazatelem stupně biologického zrání jedince je stupeň osifikace jeho
postkraniálního skeletu. Stanovení tzv. kostního věku je v současnosti nejpřesnější
metodou stanovení biologického věku dítěte. Změny, které se vyskytují u kostí
všech zrajících (rostoucích) jedinců, jsou u všech vysoce podobné a variabilní
je jen čas, v němž k těmto změnám dochází. Každé osifikační centrum prochází
určitým počtem morfologických stadií, jejichž posouzení je základem pro určení
stupně kostní zralosti. Všechna centra kostního zrání mohou být velmi snadno
identifikována na rentgenovém snímku ruky, která je pro daný účel nejvíce
informativním a snadno dostupným oddílem kostry.
Metody hodnocení kostního věku
V současnosti
nejpřesnější metodou stanovení kostního věku je metoda TW2, vytvořená Brity
Tannerem a Whitehousem na základě longitudinálního rentgenového sledování 3000
britských chlapců a dívek (1975). Metoda TW2 je založena na hodnocení tvaru,
velikosti a prostorových vztahů kostí ruky. Posuzují se distální epifýza radia
a ulny, první, třetí a pátý metakarp, proximální, střední a distální falangy
prvního, třetího a pátého prstu a sedm karpálních kostí. Pro každou z uvedených
kostí autoři identifikovali osm stupňů zralosti (značených písmeny B až I , viz
schéma) a každému stadiu zralosti přidělili číselné skóre. Součet všech skóre
zhodnocených kostí určuje celkové skóre skeletální zralosti, které s věkem
nabývá až hodnoty 1000. Zjištěné skóre zralosti se převádí podle tabulek atlasu
TW2 na hodnotu kostního věku, kdy skóre 1000 představuje plnou zralost skeletu,
resp. ukončený skeletální růst.
Kostní věk
reprezentuje chronologický věk, v němž dané skóre zralosti je 50. percentil.
Tabulky metody TW2 uvádějí relaci skóre a věku zvlášť pro dívky a chlapce. Obě
pohlaví sice procházejí shodnými stadii vývoje, ale významně rozdílnou
rychlostí. Zohlednění sexuálního dimorfismu biologického zrání (mezipohlavní
rozdíl je dva roky patří k přednostem metody TW2.
Metodu TW2 je možné
využít pro samostatné hodnocení kompartmentu radius-ulna- metakarpy-falangy (v
metodě označovaném jako "RUS" = Radius-Ulna-Short bones ) či pro
samostatné hodnocení kompartmentu ossa carpi ("zápěstí"). Kompartment
ruky RUS významněji koreluje se stavem růstu jedince než samostatné karpální
kosti a hodnota RUS se proto využívá pro prognózu růstu, resp. zcela exaktně (v
rovnicích metody TW2) pro přesnou predikci finální výšky.
Součet skóre RUS a
skóre ossa carpi vytváří hodnotu TW20, která se dle našich dlouhodobých
zkušeností nejvíce blíží faktickému biologickému věku dítěte. Hodnoty TW20 jsou
v atlase TW2 metody rovněž tabelovány. Součástí atlasu jsou i percentilové
grafy hodnot RUS, ossa carpi a TW20, podle nichž lze jednoduše stanovit
postavení (př.: míru urychlení či opoždění osifikace) vyšetřeného jedince mezi
vrstevníky.
Za normální
variabilitu kostního zrání je považováno pásmo plus-mínus dva roky (časně,
resp. pozdě zrajícící). Kostní věk vyšší, resp. nižší, o dva roky než
kalendářní věk je velmi suspektní patologickou situací.
Pracujeme tedy
proto s "RTG ruky" a nikoliv s "RTG zápěstí", jak je z
minulosti v odborné veřejnosti zažito. Rovněž používání "unisexuálního
schématu hodnocení karpálních kostí" je při moderním stanovování růstové
diagnózy metodou zcela obsoletní. Pro metodu TW2 tedy požadujeme rentgenogram
levé ruky v rozsahu od distálních epifýz radia a ulny až k distálním epifýzám
falangů . Metoda TW2 dovoluje stanovení kostního věku s přesností na desetinu
roku.
Alternativní, méně
pracnou, ale také méně přesnou metodou hodnocení osifikace kostí ruky je
"GP metoda" autorů Greulicha a Pylea , kterou lze doporučit pro
neklinická rentgenologická pracoviště. Porovnává se celý skelet ruky najednou s
obrazy skeletů rukou GP atlasu (kolekce rentgenogramů ruky pro obě pohlaví od
narození do 18 let pro dívky, do 19 let pro chlapce).
Exaktní hodnocení
kostního věku je potřebné především pro všechna pracoviště orientovaná na
dětskou endokrinologii jako součást diferenciální diagnostiky onemocnění
spojených s růstovou poruchou a kontroly jejich léčby Uplatňuje se i při
stanovování růstové diagnózy u dětí s urychlením či opožděním biologického věku
(viz: Růstové vzorce). Kostní věk je jedinečným podkladem pro exaktní predikci
dospělé výšky u jedinců orientovaných na závodní sport či jiné aktivity spojené
s předpokladem nadprůměrné výšky. Má rovněž značný význam při rozvahách o
finální výšce extrémně malých jedinců (indikace léčby růstovým hormonem ano či
nikoliv apod.)
Na schématu vidíme
vývojová stadia B - I prvního metakarpu podle škály Tannera a Whitehouse.
Například stadium G, kdy epifýza vytváří čepičku metafýzy, nacházíme u obou
pohlaví v roce nejvyšší růstové rychlosti (u "biologicky
dvanáctiletých" dívek, u "biologicky čtrnáctiletých chlapců).
Literatura
Tanner J.M., et
all.: Assessment of skeletal maturity and prediction of adult height(TW2),
London, Academic Press 1983.
Greulich, W.W.,
Pyle, S.I.: Radiographic atlas of skeletal development of the hand and wrist,
2. ed., California, Stanford University Press, Stanford California, 1959.
Další informace
Hana Krásničanová