Screening
kardiovaskulárního rizika se provádí od počátku 60tých let 20. století.
Velké rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění byly popsány už
v roce 1961 Williamem Kannelem (jeden z autorů Framingham Heart
Study) a jsou společně s věkem a pohlavím, případně rodinnou anamnézou a
CRP součástí skórovacích systémů, které se používají pro odhad
kardiovaskulárního rizika u jedinců v primární prevenci (u nichž se
kardiovaskulární onemocnění zatím nemanifestovalo). V posledních desetiletích
se proto neustále hledají nové postupy, jak lépe identifikovat jedince
s vysokým rizikem kardiovaskulárních onemocnění s cílem věnovat jim
náležitou péči. Skórovací
a klasifikační systémy uvádějí pravděpodobnost výskytu fatální nebo
nefatální kardiovaskulární příhody v nejbližších 10 letech vyjádřenou
v procentech (jedná se například o systémy Framingham, SCORE, PROCAM,
Reynolds). Použití skórovacích systémů v klinické praxi má jistě své
limitace. Velice dobře se uplatňují v odhadu takzvaného globálního rizika
(odvozené z velkých populačních studií), ale v predikci rizika u
konkrétního jedince mohou skórovací systémy selhávat.
I když multimarkerový přístup (Lloyd-Jones, 2006) zajišťuje poměrně dobrou
predikci pravděpodobnosti výskytu kardiovaskulární příhody (Framinghamské
bodové skóre, ROC analýza plocha pod křivkou: muži 0,66 – 0,83, ženy 0,72 –
0,88), hledají se nové markery, které
tuto predikci zlepší. Očekává se, že nové biomarkery, které by
k současně používaným skórovacím systémům přidaly další informaci, umožní
zpřesnění klasifikace rizika a případně změnu léčebné strategie. Odhad kardiovaskulárního rizika má svůj význam i u pacientů
v sekundární prevenci, kde se kardiovaskulární riziko už manifestovalo,
rizikové faktory jsou už intervenovány v souladu s guidelines
(dosažené cílové koncentrace LDL cholesterolu), ale přetrvává riziko opakování
kardiovaskulární příhody například v důsledku zvýšené koncentrace
triacylglycerolů (TAG) nebo snížené koncentrace HDL cholesterolu - „reziduální
riziko“. Cílem iniciativy „R3i“ je identifikovat pacienty
s reziduálním rizikem a pečovat o ně, iniciativa má vlastní webové stránky
(http://www.r3i.org/ope/Lphdo/e1.asp).
Důležitou úlohu v péči o pacienty v primární i sekundární
prevenci mají a v budoucnu budou tedy mít nové biomarkery
kardiovaskulárního rizika, které zvýší prediktivní hodnotu lipoproteinového
fenotypu a velkých rizikových faktorů aterosklerózy za předpokladu, že budou
mít k dosud používaným postupům přidanou hodnotu.
Literatura
Franeková, J.: Příspěvek k hodnocení
stability ateromatózního plátu ve vztahu k rozvoji kardiovaskulárního
rizika. Disertační práce, Masarykova Univerzita, Brno, 2012.
Další informace
Klinická biochemie kardiovaskulárního
systému
Janka Franeková,
2012-01-10