Virus
hepatitidy B (HBV) je malý DNA-virus patřící do čeledi Hepadnaviridae.
Kompletní virion se skládá z tzv. Daneho částice o průměru 42 nm,
proteinové kapsidy obklopující obal o průměru 22 nm (tvořený glykoproteiny, proteiny
a lipidy) a ze dřeně. Dřeň virionu obsahuje cirkulární dvouvláknovou DNA, jejíž
jeden kruh není uzavřen, dále proteinkinázu a polymerázu s aktivitou reverzní
transkriptázy. Průkaz antigenů a protilátek proti komponentám a produktům viru
hepatitidy typu B umožňuje jednak specifickou diagnostiku, rozlišení nosičů
zdravých od vironosičů s chronickým průběhem a především od nosičů infekčních.
Pomáhá i při určení prognózy stavů po proběhlé hepatitidě. Po infekci virem
hepatitidy B nastává po určité době pomnožení viru v játrech (replikace virové
DNA). V této době lze v játrech prokázat HBcAg (c=core). Proteinový obal
viru se tvoří v endoplazmatickém retikulu a spolu s materiálem HBcAg dává
kompletní virové částice, které lze prokázat v elektronovém mikroskopu jako
Daneho částice. Nadbytečná tvorba proteinového obalu vede k vylučování HBsAg
(s=surface) do krevní cirkulace a stává se tak markerem infekce virem. Na
rozdíl od HbsAg, HBcAg zůstává v játrech, do krevního oběhu není vylučován.
HBsAg obsahuje 3 různé virové proteiny a lipidy hostitelského původu. Proteiny
jsou produkty translace jediného genu a liší se pouze místem, ze kterého byl
přepis nastartován. Jsou označovány písmeny S, M, L.
Genom
viru hepatitidy B obsahuje pouze 3 200 nukleotidů a představuje tak nejmenší
genom ze známých DNA virů. V genomu byly identifikovány 4 oblasti, kódující již
zmíněné “core” (gen C) a “surface” proteiny (gen S), dále gen pro DNA
polymerázu a gen pro protein X.
Oblast C genu sestává z
části označované pre-C (pre-core) a vlastního C genu. Jestliže transkripce
probíhá kompletně od pre C, ,je výsledným produktem HBe antigen;dojde-li však
mutací pre-C oblasti ke vzniku “stop” kodonu, probíhá transkripce pouze
vlastního C genu a výsledným produktem je pouze HBc antigen.
Období replikace viru v
hepatocytech je charakterizováno přítomností HBsAg, HBeAg, HBV-DNA
a DNA-polymerázy (markery replikace).Z hlediska organizmu pacienta můžeme
rozlišit dvě varianty tohoto stadia:
a) imunoeliminaci, při níž cytotoxické lymfocyty rozpoznávají infikované hepatocyty (tj.
ty, které exprimují na své membráně HBcAg) a navozují jejich lýzu, což se
projevuje zvýšením hladiny nitrobuněčných enzymů v cirkulaci,
b) imunotoleranci, kdy lymfocyty (z dosud nejasných důvodů) nejsou schopny rozpoznat či
lýzovat infikované hepatocyty, takže zvýšení enzymů v krvi se neobjeví.
HBeAg je produktem C genu
virového genomu a jeho průkaz v krvi znamená přechod do aktivní formy
hepatitidy a především infekčnost pacienta.
Protilátky (anti-HB) se tvoří
proti všem antigenům a jejich průkaz odráží reakci organizmu na infekci.
Poznámka: Protilátky proti HBsAg jsou zjišťovány až po
vymizení HBsAg z plazmy, někdy i po několika měsících, jsou totiž vázány v
imunitním komplexu. V intervalu mezi vymizením HBsAg z oběhu a detekcí
anti-HBs protilátek vzniká často tzv. “diagnostické okno”, kdy v séru pacienta
nejsou zjistitelné antigeny HBs ani HBe, ani protilátky proti těmto antigenům.
V této fázi je pro určení diagnózy významný průkaz anti-HBc IgM. Nízké hladiny
Ig protilátek přetrvávají i léta a jsou známkou překonaného onemocnění.
Fáze “sérokonverze” HBeAg na anti-HBe nastává normálně za 2 - 4 měsíce
od počátku akutní infekce, ale při typické chronické infekci ji lze pozorovat
třeba až za několik let. Přibližně u 2/3 případů dochází 1 až 3 měsíce před
serokonverzí k výraznému zvýšení katalytické koncentrace s aminotransferáz
- alaninaminotransferázy (ALT_) a aspartátaminotransferázy (AST) bez klinických projevů zhoršení
nemoci. Je to způsobeno imunitní reakcí, při které dochází k eliminaci viru,
což je provázeno zvýšenou nekrózou hepatocytů. Anti-HBe jsou typickým nálezem
pro zdravé nosiče. Vzácně jsou prokazatelné u pacientů s chronickou aktivní
hepatitidou. DNA-polymeráza (průkaz v séru) slouží jako test na infekciozitu
pacienta. Průkaz HBV-DNA po amplifikaci pomocí PCR patří k necitlivějším testům
na přítomnost viru v organizmu.