Příčinou cholestázy
je částečná nebo úplná zábrana vylučování žluče buď pro uzávěr vývodných
žlučových cest, nebo pro nepřiměřenou sekreci žluče jaterními buňkami.
Nejdůležitější etiologické faktory jsou:toxické poškození (alkohol, léky),
sekundární projev při hepatitidě, cirhóze, nebo při cholestáze v těhotenství
(intrahepatální cholestáza bez mechanické překážky), benigní nebo maligní
nádorové bujení, konkrementy ve žlučových cestách, stenózy, zánět, vývojové
defekty žlučových cest (intrahepatální i extrahepatální). V biochemickém
obraze je typickým příznakem vzestup konjugovaného bilirubinu a zvýšení
žlučových kyselin v séru.
V diferenciální
diagnostice od parenchymového (hepatálního) ikteru je nejdůležitější sledování
trendu tzv. cholestatických enzymů ( ALT, ALP, GGT, GMD),
které stoupají s vývojem ikteru, zatímco cytozolové enzymy ( ALT, AST ) po počátečním mírném vzestupu (průměrně 2
- 3krát nad horní hranici, ne více než 5krát) se rychle vracejí k výchozí
hodnotě (není-li současné trvalé poškození i hepatocytů). Plazmatické železo je
sníženo, naopak měď v séru je zvýšena. Je zvýšen lipoprotein
X. Rozlišení extrahepatálního od intrahepatálního uzávěru je
biochemickými testy nemožné. Pro rozpoznání kongenitální atrézie žlučových cest
u kojenců pomáhá stanovení alfa-1-fetoprotein
(zvýšené u hepatitid, nikoliv u atrézie) a dále test na clearance
bengálské červeně značené 131I.
Při déle trvající
obstrukci začnou ALT a AST znovu stoupat jako známka poškození hepatocytů)
.