Převod
biologického signálu z vnějšku buňky do nitra buňky (transdukční signální
dráhy)
Komunikace buněk pomocí
extracelulárnách signálů má obvykle 6 kroků:
1.
syntéza
2.
uvolnění
signální molekuly signální buňkou,
3.
přenos
signálu k cílové buňce,
4.
rozpoznání
signálu specifickým receptorovým proteinem,
5.
změny
v metabolismu buňky nebo navození genové exprese prostřednictvím
transdukce signálu,
6.
zánik
signálu (často ukončením buněčné odpovědi).
Signální molekuly působí na různou
vzdálenost:
Při endokriní signalizaci signální molekuly se nazývají hormony a k cílové buňce se
dostávají krevní cirkulací.z místa, kde byly syntetizovány, tj. endokrinního
orgánu.
U parakrinní signalizace působí signální molekuly na cílové buňky
v těsné blízkosti buňky, kde vznikly. Příkladem je vedení nervového
vzruchu z jedné nervové buňky na druhou nebo z nervové buňky na buňku
svalovou. Signalizace je zde zprostředkována neurotransmitery nebo neurohormony.
Autokrinní signalizace ovlivňuje vlastní buňku. Kupř. rychlé formování placenty
vyžaduje rychlou proliferaci cytotrofoblastu, která je stimulována vlastní
sekrecí PDGF a expresí jeho receptoru (PDGF-R).
Ústřední reakcí přeměny
extracelulárního signálu na biologickou aktivitu buňky je systém proteinové
fosforylace.
Obr. : Obecné schéma převodu extracelulárního signálu na biologickou
odpověď
Další informace:
Jaroslav Masopust