Projevy toxického účinku
Schopnost
látky působit otravu, resp.toxický účinek je dána vlastnostmi chemikálie a je
vždy závislá na okolnostech (druh organismu, podmínky a mechanismus působení).
Chorobná
změna organismu vyvolaná intoxikací je výsledkem interakce organismu s
xenobiotikem, které organismu škodí v krátkodobém nebo dlouhodobém čase,
organismus (nebo jeho potomstvo) pozměňuje nebo jej ničí.
Typy toxických účinků
a) nespecifický – obvykle výsledek
obecného chemického působení xenobiotika (narkotický účinek, poleptání)
b) specifický – výsledek specifického
zásahu do biochemického děje (zásah do citrátového cyklu)
Účinek podle místa působení
Příklady účinku na funkci orgánu
(orgánová toxicita, lokální)
|
Pulmotoxicita |
Azbest, chlór, oxidy dusíku, fosgen … |
|
Dermatotoxita |
Tetracyklin, sloučeniny stříbra, hypericin
… |
|
Nefrotoxicita |
Chloroform, hexachlorbutadien, chlorid
rtuťnatý … |
|
Neurotoxicita (CNS) |
Sloučeniny olova, rtuti, organofosfáty |
|
Neurotoxicita |
Akrylamid, sloučeniny olova, n-hexan |
|
Hepatotoxicita |
Sloučeniny berylia, etanol, tetrachlormetan |
Bezprostřední a opožděná toxicita
U většiny toxických látek nastává reakce ihned po
jednom podání. Opožděná toxická reakce nastává s odstupem určitého času
(např. karcinogenní účinky mají latenci 20 až 30 let, kupříkladu
dietylstilbestrol, organofosfáty s anticholinesterázovou aktivitou působí
neurotoxicky až za několik dní po expozici).
Lokální a systémová toxicita
Chemická alergie
Podkladem alergické reakce na chemickou látku je imunologicky
zprostředkovaná tvorba protilátek po předchozím podání toxické látky (obvykle
za 1 až 2 týdny). Alergická reakce se rozvine po opětovném podání i velmi nízké
dávky toxické látky (interakci antigen - protilátka) a může se projevit od
malých poškození kůže, očí až po anafylaktické reakce.
Idiosynkratické reakce
Jedná se o geneticky podmíněné abnormální reakce na chemickou látku
(mimořádně vysoká citlivost na vysoké dávky nebo mimořádně nízká citlivost na
vysoké dávky). Např. pacienti s atypickou pseudocholinesterázou reagují na
standardní dávku sukcinylcholinu několikahodinovou myorelaxací.
Interakce chemických látek
Podobně jak je popsáno v obecné farmakologii, může dojít v organismu po
více podaných chemických látkách k jejich vzájemné interakci. Z toxikologického
hlediska je vhodné se zmínit o potenciaci, kdy jedna látka (např. isopropanol)
není toxická, avšak může zvýšit toxicitu jiné látky a to v antagonismu, kterého
se v toxikologii využívá především při léčení otrav. Např. podání antikonvulsiv
u křečí (antagonismus funkční), podání
komplexotvorných látek při otravách těžkými kovy (antagonismus chemický), urychlení eliminace toxické látky z
organismu podáním živočišného uhlí, osmotických diuretik, navozením enzymové
indukce (antagonismus dispoziční),
vytěsnění toxické látky z receptoru např. podání naloxonu při otravě morfinem (antagonismus receptorový)
Literární zdroje
·
Základy
toxikologie pro farmaceuty;
PharmDr. Marie Vopršalová, CSc., Doc. RNDr. Pavla Žáčková, CSc.; Karolinum 2000
·
http://www.biotox.cz/toxikon/toxikologie/index.php
·
RNDr.
Karel Nesměrák, Ph.D. – prezentace přednášek z předmětu Toxikologie
·
http://www.natur.cuni.cz/~nesmerak/
Související informace
·
Toxikologie, drogy a
zneužívané látky
Jaroslava Vávrová