Zákon Newtonův gravitační

Mechanika má základ v díle Isaaca Newtona (1642 – 1727) a obvykle začíná uvedením všeobecně známé rovnice

F = m.a (1)

kde a = dv/dt = d²r/dt²

Tato rovnice vyjadřuje vztah přímé úměrnosti mezi vektorovou veličinou F (síla), která působí na hmotnou částici, a zrychlením a této částice, což je vektor stejného směru. Konstantou úměrnosti je veličina m (hmotnost). Vztah pro vyjádření síly lze zapsat:

F = d(m.v)/dt (2)

kde součin hmotnosti m a rychlosti v se nazývá hybnost.

Podle Newtonova gravitačního zákona se dvě tělesa navzájem přitahují silou, která je přímo úměrná součinu jejich hmotností a nepřímo úměrná čtverci jejich vzájemné vzdálenosti.

F = c. m₁.m₂/r²₁₂ (3)

Má-li být tato gravitační hmotnost jako setrvačná hmotnost vystupující v rovnici (1), musí mít konstanta úměrnosti hodnotu

c = 6,672 . 10^-11 N m² kg^-2

Jaroslava Vávrová