Zákon
Henryho
Na základě
měření rozpustnosti plynů v kapalinách navrhl a ověřil William Henry
(1803) vztah:
pB
= k.xB
Představme
si roztok složky B (rozpuštěné látky) ve složce A (rozpouštědle). Je-li roztok
dostatečně zředěný, ustaví se v něm nakonec takové podmínky, za nichž je
každá molekula složky B prakticky úplně
obklopena molekulami složky A. Rozpuštěná látka B je tedy všude
v roztoku ve stejném prostředí, i když za vyšších koncentrací mohou spolu
složky A a B tvořit roztoky, které mají velmi daleko k ideálnosti.
V takovémto velmi zředěném roztoku je snaha složky B uniknout
z jejího všude stejného okolí přímo úměrná jejímu molárnímu zlomku xB.
Kdyby
Henryho zákon platil přesně, byly by křivky rozpustnosti plynů ve vodě na tomto
obrázku přímkami. Ve skutečnosti mají křivky pro H2, He a N2
lineární průběh až do tlaku asi 10 MPa, avšak křivka pro O2 jeví již
v této oblasti tlaků zřetelné odchylky od linearitiy.
Henryho
zákon platí nejen pro soustavy plyn-kapalina, ale řídí se jím také mnoho
nejrůznějších značně zředěných roztoků a vůbec všechny roztoky v limitním
případě tzv. nekonečného zředění pro xB® 0.
Jaroslava Vávrová
.