Azeotropická směs je roztok, u něhož za varu nedochází ke změně složení, takovou směs nelze rozdělit na složky destilací za konstantního tlaku. Změnou tlaku se složení azeotropického roztoku mění.

Diagram normálních bodů varu (pravá část obrázků) pro tlak 101,32 kPa je závislost bodu varu směsi složek A a B na molárním složení složek.

Roztok, jehož složení odpovídá minimu na diagramu bodů varu, se nazývá roztok azeotropický (název odvozen z řeckého „vříti“ a „neměnný“).

Budeme-li zvyšovat teplotu roztoku, jehož složení odpovídá bodu L, začne tento roztok při teplotě J₁ vřít. První podíl unikající páry má složení dané bodem G, pára je tedy ve srovnání s výchozím roztokem bohatší na složku B. Tím se ovšem roztok zbývající ve varné baňce při destilaci obohacuje složkou A, takže je-li pára trvale odháněna, stoupá bod varu zbývajícího roztoku za současného posouvání jeho složení k bodu L podél křivky l směrem k čisté složce A. Při frakční destilaci lze dosáhnout rozdělení na čistou složku A a azeotropický roztok, obdobně roztok, jehož složení odpovídá bodu L´, lze rozdělit na čistou složku B a azeotrop.

Jaroslava Vávrová