Elektroda a IUPAC konvence

Elektrodou obecně rozumíme kontakt dvou (či více) navzájem nemísitelných fází, na jejichž rozhraní může docházet k redoxním reakcím nebo k výměně elektricky nabitých částic; výsledkem je potenciálový rozdíl mezi fázemi.

 

Elektroda na níž dochází k oxidaci je anodou, její potenciál je E_A, v článku se (podle konvence IUPAC) zakresluje vlevo. Elektroda na níž dochází k redukci je katodou, její potenciál je E_K, v článku se zakresluje vpravo. Napětí elektrochemického článku, DE,  je pak rovno rozdílu potenciálů katody a anody,

 

DE= E_K - E_A

 

V případě, že elektrody obsahují kapalnou fázi (roztok elektrolytu), jsou spojovány do článku  solným můstkem, který mezi nimi umožňuje vodivé spojení a zároveň brání promíchání roztoků v okolí elektrod. Solným můstkem může být trubička naplněná roztokem indiferentního elektrolytu, jejíž konce jsou uzavřeny porézní zátkou a zasahují do roztoků elektrolytu jednotlivých elektrod.

 

Při znázorňování struktury elektrochemických článků se používá jednoduché lineární formy zápisu. Respektuje se přitom konvence IUPAC, která udává, že anoda je vždy zapsána vlevo a katoda vpravo. Místo vzniku potenciálu je znázorněno svislou čarou |.  Článek lze například schematicky zapsat takto:

Cu | CuSO₄ (a = 1) || AgNO₃ (a = 1) | Ag.

Často se v zápisu uvádí jen aktivní komponenty:

Cu | Cu²⁺ (a = 1) || Ag⁺ (a = 1) | Ag.

 

 

Jaroslava Vávrová

.