Deferoxamin se používá jako specifické antidotum při akutní i chronické intoxikaci železem. Deferoxamin, izolovaný jako chelát železa ze Streptomyces pilosus, má značně vysokou afinitu k železu a velmi nízkou afinitu k vápníku. Mechanismus jeho účinku je založen na tvorbě komplexu se železem.

Podává se intramuskulárně, a to vzhledem ke špatnému vstřebání po orálním podání. Injekční roztok se připraví rozpuštěním lyofilizované substance. Dávkování závisí na tom, zda se jedná o akutní či chronickou intoxikaci. Celkové množství nemá přesáhnout 6g/24 h. Při použití intravenózní infúze (je-li pacient v šoku) nemá její rychlost přesáhnout 15mg/kg/h.

Z vedlejších nežádoucích účinků se mohou vyskytnout alergické reakce, obtíže při močení, abdominální potíže, průjem, horečka, tachykardie a křeče v nohách. Při déletrvajícím používáni ve vysokých dávkách může působit neurotoxicky s následnými poruchami zraku a sluchu.

Deferoxamin je biotransformován především plasmatickými enzymy a rychle se vylučuje močí. Je kontraindikován při renální insuficienci a anurii. V těhotenství se podává jen v indikovaných případech.

Jaroslava Vávrová