Gen je základní
funkční jednotka genetické informace vyznačující se fenotypovým projevem.
Termín zavedl Johannsen v roce 1909, ale termínem „element“ označoval
stejný pojem už v roce 1866 J. G. Mendel. Gen se vyskytuje v těchto
funkčních formách:
- jako úsek DNA
řetězce (u RNA virů RNA řetězce), který kóduje primární strukturu
polypeptidu jako translačního produktu. V tomto smyslu se obvykle
označuje jako strukturní gen.
- jako úsek DNA
řetězce přepisovaný do primární struktury tRNA nebo rRNA, případně dalších
druhů RNA, které nejsou určeny k translaci. V tomto smyslu se
obvykle označuje jako gen pro RNA.
Každý gen má tři základní vlastnosti:
- musí nést
informaci o specifickém dědičném znaku,
- musí mít
schopnost tvořit přesné kopie, takže jeho funkční specificita se zachovává
z generace na generaci a
- musí mít
schopnost náhle se změnit (mutovat). Geny dělíme podle jejich struktury,
doby exprese a dalších hledisek.
Další
informace
· Gen:
typy
· Genom:
definice
· Klinická
genetika
· Klinická
genetika: základní pojmy
· Metody
molekulárně genetické
· Molekulární
cytogenetika
Libor Kozák