Charakteristika živých systémů

Živé systémy se od neživých systémů liší tím, že mají:

1) aktivní vztah k okolnímu (životnímu) prostředí

· jsou to otevřené systémy: přijímají z okolí různé látky, některé z nich přeměňují a do okolí vylučují odpadní produkty (= látková výměna, metabolismus) - podílejí se tak na udržování koloběhu látek, který je nutný k udržení života na naší planetě

· žijí ve stacionárním nerovnovážném stavu (ustálený stav, steady state), což je dynamický stav, kdy systém v daném časovém intervalu přijme z prostředí a do něho odevzdá stejné množství hmoty a energie, takže koncentrace látek uvnitř systému zůstává stálá: chemické reakce metabolismu živý systém nemění (biologické individuum zůstává zachováno), ale slouží k jeho existenci

· pomocí speciálních receptorů chemické povahy jsou schopny komunikovat s životním prostředím a přijímat z něj různé informace, které pak zpracovávají a zařizují se podle nich: k typickým vlastnostem živých systémů proto patří vzrušivost, účelné jednání, konání práce, učení se, adaptace, vývoj; jsou také schopny informace do okolí vysílat

2) stálé vnitřní prostředí (homeostázu)

· pomocí soustavy regulačních mechanismů udržují relativně konstantní vnitřní prostředí v situaci, kdy se vnější prostředí mění: mluvíme o dynamické, funkční rovnováze v živém organismu (např. stálá teplota, pH, osmotický tlak, koncentrace složek)

3) časově omezenou existenci

· biologické systémy žijí jen určitou omezenou dobu: v určitém časovém okamžiku vznikají, určitý čas žijí a pak zanikají

· během života jsou schopny se rozmnožovat: schopnost samoreprodukce generace za generací (množivost) je vlastností, která výrazně odlišuje živé od neživých systémů

Literatura:

Vodrážka, Z.: Biochemie, 2. přepracované vydání, Academia, Praha, 1999. ISBN 80-200-0600-1

Musil, J.; Nováková, O.: Biochemie v obrazech a schématech, 2. vyd. Avicenum, Praha, 1989

Další informace:

Vladimíra Kvasnicová (květen 2004)