Stanovení protilátek
proti dvouvláknové DNA (dsDNA)
Protilátky proti
dvouvláknové DNA (dsDNA) jsou protilátky, které jsou asociované s
diagnózou systémový lupus erytematodes (SLE). U tohoto onemocnění je nejčastěji
postižena kůže ("motýlový erytém" u 80% pacientů s diagnózou SLE),
ledviny - více než u 70%, často jsou postiženy
také plíce (Shoenfeld Y. et al, 2008) Cílovým antigenem protilátek je
fosfátová páteř dsDNA helixu (Bradwell et al, 2008).
Autoprotilátky lze prokázat metodou nepřímé imunofluorescence na
bičíkovci Crithidia luciliae. Metoda využívá toho, že organela bičíkovce - kinetoplast
je vlastně obří mitochondrie, která obsahuje dsDNA a na ni se mohou
autoprotilátky navázat. Tyto autoprotilátky se také prokazují ELISA testem
- při vyšetření se používají
mikrotitrační destičky s navázanou dvouvláknovou DNA. Vhodné je obě metody
kombinovat. Nepřímá imunofluorescence zachycuje autoprotilátky s nízkou
aviditou, různá ELISA vyšetření mohou detekovat autoprotilátky s různým stupněm
avidity. Hladina protilátek koreluje s průběhem nemoci, vzrůst jejich titru je
spojen s exacerbací nemoci, naopak snížení titru je spojeno s ústupem
onemocnění. S nefritidou při SLE jsou asociované i další autoprotilátky, jako
jsou protilátky anti-Sm, anti-nukleosomy, anti α-actin, anti-histony a podobně.
Crithidia
luciliae se svítícím
kinetoplastem a svitícím jádrem - nepřímá imunofluorescence
Literatura
- Bradwell,
A.R. et al. Atlas of Tissue Autoantibodies. The Binding Site Ltd,
Birmingham 2008.
- Shoenfeld Y.
et al. Diagnostic Criteria in Autoimmune Diseasas.Humana Press, a part of
Springer Science + Bussiness Media, LLC 2008.
Další informace
Marcela Jarešová, 2011-01-03
Foto Marcela Jarešová