Stanovení
protilátek proti endomysiu
Endomysiální
autoprotilátky (EMA) se nacházejí u pacientů s celiakií tj. enteropatií
citlivou na gluten, pro kterou je typický zánět a atrofie klků tenkého střeva
způsobující nutriční malabsorbci (Shoenfeld Y. et al, 2008). EMA se v séru
prokazují metodou nepřímé imunfluorescence za použití řezu opičího oesofagu
jako substrátu. V mikroskopickém obrazu je u pozitivních sér vidět síť vláken
obklopujících buňky hladkého svalu, což vytváří charakteristickou strukturu včelí
plástve. Cílovým antigenem EMA je enzym tkáňové transglutaminázy (tTG) o
velikosti 76kDa. Jako substrát je také možné použít opičí jejunum, eventuelně
lidský pupečník (Bradwell et al, 2008).
Autoprotilátky, které se objevily v diferenciální diagnostice celiake
jako první, jsou autoprotilátky proti gliadinu (AGA; ve třídě IgA, u IgA
imunodeficitu IgG). Autoprotilátky proti gliadinu byly popsány v roce
Vyšetření autoprotilátek proti
tkáňové transglutamáze se používá jako screeningová metoda (ve třídě IgA, u IgA
imunodeficitu IgG). EMA je považována za konfirmační laboratorní metodu pro
diagnózu celiakie a vyšetřují se ve
třídě IgA, u IgA imunodeficitu ve třídě IgG (Shoenfeld Y. et al, 2008). Vyšetření anti-gliadinových protilátek se
používá hlavně u malých dětí, protože a-tTG i EMA se obvykle objevují až ve
věku 2 - 5 let. AGA jsou také vhodné ke
kontrole dodržování diety pacientem.
Konečným potvrzením diagnózy je vždy biopsie.
Nepřímá
imunofluorescence EMA na opičím oesofagu
Literatura
- Bradwell AR
et al. Atlas of Tissue Autoantibodies. The Binding Site Ltd, Birmingham
2008.
- Shoenfeld Y
et al. Diagnostic Criteria in Autoimmune Diseasas.Humana Press, a part of
Springer Science + Bussiness Media, LLC 2008.
Další informace
Marcela Jarešová, 2011-01-03
Foto Marcela Jarešová