Stanovení
protilátek proti Borrelia burgdorferi
Borrelia
burgdorferi sensu lato – je skupina gramnegativních pohyblivých spirochet,
které způsobují onemocnění nazvané Lymská borelióza. Borrelia sensu lato
zahrnuje několik genospecies, z nichž v Evropě nejčastěji způsobují boreliózu
Borrelia burgdorferii sensu stricto, Borrelia afzelii a Borrelia garinii
(Brouqui et al.,2004). V ČR se na borelióze nejčastěji podílejí Borrelia
afzelii a Borrelia garinii. B. burgdorferii sensu stricto způsobuje většinou
kloubní postižení (lymská artritida), B.afzelii je obvykle původcem kožních
projevů (erythema migrans, boreliový lymfocytom typický pro dětský věk nebo
acrodermatitis chronica atroficans). Příčinou nervových symptomů bývá
B.garinii.
Vektorem borelií je
v Evropě Klíště obecné (Ixodes ricinus). Klíště má v ČR vývojový cyklus dlouhý
2 roky, jednotlivá stádia vývoje jsou: vajíčko, larva (parazituje na malých
hlodavcích), nymfa (parazituje na veverkách a ptácích) a dospělý jedinec –
imago (parazituje na vysoké zvěři a na dobytku). Všechna stádia kromě vajíčka
mohou přenášet infekci. Larvy i nymfy jsou velmi malé, proto mohou uniknout
pozornosti a tak vznikl mylný dojem, že jsou borelie také přenášené komáry a
jiným hmyzem. U přenosu infekce hraje velkou roli doba, po kterou je klíště
přisáté - musí přesáhnout alespoň 12 hodin. Inkubační doba je 3 – 30dnů. Pro
velký počet poddruhů borelií a také kvůli jejich časté modifikaci antigenů
prodělaná infekce neochrání před dalšími infekcemi borelií (Bojar M,2008).
Velké množství druhů a poddruhů borelií je také důvodem, proč nebyla dosud
vyvinuta vakcína proti boreliím, které se vyskytují v ČR.
Borelióza má tři
stádia
1. časné lokalizované stádium, pro které je typický migrující erytém,
ale mohou to být i příznaky chřipky
2. stádium časné diseminace, kdy se může objevit lymfocytom
(nejčastěji u dětí na uchu), artritida malých kloubů, neurologické postižení
jako je například encefalitida, meningoencefalitida
3. pozdní diseminované stádium, které je charakterizované postižením
velkých kloubů, diseminovanou encefalitidou a kožním onemocněním ACA (chronická
atrofická akrodermatitida) s dlouhou inkubační dobou (několik měsíců až roků).
Borelie je možné
detekovat přímo kultivací nebo metodou PCR (ta však nerozlišuje živé borelie od
mrtvých, je zde tudíž riziko falešně pozitivních výsledků a tato metoda není
také dosud dobře standardizovaná), proto se dává přednost průkazu protilátek v
séru, které se prokazují ELISA (enzyme-linked imunosorbent assay) vyšetřením
případně metodu luminometrie. Konfirmace se provádí Western blotem.
Literatura
Brouqui P et
al.Guidelines for the diagnosis of tick-borne bacterial diseases in
Europe.European Society of Clinical Microbiology and Infectious Diseases, CMI,
10, 1108-1132, 2004.
Bojar M. Lymská
borelióza a neuroborelióza – poznámky o diagnostice a léčbě.Bulletin Sdružení
praktických lékařů ČR.3/08.
Další informace
Marcela
Jarešová, 2012-01-02