Stanovení autoprotilátek
proti myokardu
Autoprotilátky proti myokardu jsou protilátky proti strukturálním
antigenům jako je myosin, tropomyosin,
aktin, tubulin, laminin, vimentin a desmin, dále proti nestrukturálním
antigenům (např. antigen nalezený ve vnitřní mitochondriální membráně,
protilátky proti oblasti druhé extracelulární kličky β-1-adrenergního
receptoru, Bradwell et al, 2008). Protilátky proti myokardu se detekují
nepřímou imunofluorescencí na řezech srdečního svalu, přičemž se dává přednost
opičím tkáním. U pozitivních sér jsou na řezech detekovány nejčastěji
anti-fibrilární protilátky, méně často protilátky proti sarkolemě.
K detekci autoprotilátek proti myokardu existují také ELISA metody,
které jsou citlivější a specifické pro jednotlivé antigeny, zatím se však
nepoužívají pro rutinní vyšetřování protilátek proti myokardu.
Na substrátu myokardu může dojít ke křížové reakci s protilátkami
proti kosternímu svalu, takže je vždy potřebné vzorky pozitivní na protilátky
proti myokardu ještě otestovat na přítomnost protilátek proti kosternímu svalu.
Autoprotilátky
proti myokardu – typ proti fibrilárním vláknům
Literatura
Bradwell, A.R. et al. Atlas of Tissue Autoantibodies. The Binding Site
Ltd, Birmingham 2008.
Další informace
Marcela Jarešová, 2012-01-02
Foto Marcela Jarešová