Stanovení protilátek proti peroxidáze

Stanovení protilátek proti peroxidáze

 

Protilátky proti peroxidáze (anti-TPO), která je přítomná v mikrozomech štítné žlázy a účastní se syntézy thyroidálních hormonů, se vyskytují ve zvýšených titrech u thyreoiditidy autoimunitního původu. Dříve  se tyto autoprotilátky nazývaly mikrozomální protilátky (metodika jejich stanovení byla jiná než je u anti-TPO). Anti-TPO protilátky se vyskytují u 90% pacientů s Hashimotovou a u zhruba 70% pacientů s Gravesovou chorobou, negativita těchto autoprotilátek však nevylučuje tato onemocnění. Častěji jsou detekovány u žen než u mužů a v oblastech s deficitem jódu (Bradwell et al, 2008). Tyto autoprotilátky jsou také nalézány  u revmatoidní artritidy, Sjögrenova syndromu a také zvyšují riziko potratu. Zvýšené koncentrace anti-TPO můžeme pozorovat i u poporodní tyreoiditidy. Anti–TPO protilátky mají větší výpovědní hodnotu než protilátky proti thyreoglobulinu (anti-TG).

 

Vyšetření těchto autoprotilátek se nejčastěji provádí imunoluminiscencí, dále RIA metodou nebo ELISA testem, průkaz je také možný nepřímou imunofluorescencí.

 

 

 

Literatura

Bradwell, A.R. et al. Atlas of Tissue Autoantibodies. The Binding Site Ltd, Birmingham 2008.

 

Další informace

Principy analytických postupů

 

 

Marcela Jarešová, 2012-03-12