Karcinomy plic představují jeden z nejčastějších
karcinomů u mužů. Výrazný nárůst incidence se v posledním období projevuje
u žen. Maligní nádory se značně liší histologickým obrazem a také citlivostí na
chemoterapii. Volba vhodného nádorového markeru se řídí zásadně histologií
nádoru.
Pro nemalobuněčné karcinomy plic (NSCLC) je základním markerem CYFRA 21-1. Jeho senzitivita je vyšší než u ostatních nádorových
markerů; až 60 % pro epidermoidní karcinomy, přes 40 % pro adeno- a
velkobuněčné karcinomy. Pro SCC
je uváděna obvykle nižší citlivost (31 %) u epidermoidních karcinomů. U
adenokarcinomů bývá vyšetřován CEA,
který s předstihem 3–6 měsíců reaguje u 65 % nemocných na progresi choroby.
Kombinace TPA/S se shora uvedenými markery je vhodná pro sledování málo
diferencovaných forem plicních karcinomů.
Pro malobuněčné plicní karcinomy (SCLC) je nejvhodnějším markerem NSE. Senzitivita bývá uváděna kolem 60 až 70 %. Jako
doplňkový marker se používá CYFRA 21–1. Oba markery se doporučují i při
monitorování nemocných a sledování efektu terapie. Ektopická produkce ACTH,
PTH, ADH i CT může působit u nemocných s SCLC řadu příznaků paraneoplastických.
Sledování hladin CT se také využívá při monitorování těchto nemocných; až v
60 % korelují s klinickým stavem.
Další
informace
Miroslava
Nekulová
recenzoval
Jindřich Macháček
.