Systémová nádorová
onemocnění mají jako typický projev
zvýšenou proliferační aktivitu tkání krvetvorného a lymfatického systému.
Využívá se sledování beta-2-mikroglobulinu (B2M) - s
výjimkou myeloblastických leukémií a akutní lymfoblastické leukémie, thymidinkinázy, laktátdehydrogenázy
a feritinu (posledně jmenovaného s výjimkou lymfatických
leukémií a lymfocytárních lymfomů). Markery se užívají nejen pro hodnocení
účinku terapie i včasnou diagnózu recidiv, ale také před zahájením terapie, kdy
mají též prognostický význam vzhledem k přežití. Tak např. u akutních
myeloblastických leukémií se zvýšené hodnoty FER popisují až u 70 %
neléčených nemocných a výrazně vysoká hladina je nepříznivým prognostickým
parametrem. Zvyšování hladiny během terapie bývá projevem progrese. TK bývá
zvýšená až u 65 % neléčených nemocných a je vhodná k monitorování
terapie. U chronických lymfocytárních leukémií jsou hladiny B2M nad
10 mg/l parametrem špatné prognózy. Pacienti s Hodgkinskými lymfomy mívají
zvýšené hladiny FER, častěji (v 65–70 %) ve vyšších stádiích.
V remisi jeho hladiny klesají; jsou proto vhodné i k monitorování.
Doplňkovým markerem bývá B2M. U nehodgkinských lymfomů se vyšetřují nejčastěji
TK a B2M, jejichž zvýšené hodnoty se nacházejí hlavně u vyšších klinických
stádií, TK zvláště u méně diferencovaných forem. Oba tyto markery jsou vhodné
také pro sledování účinku terapie a jejich hladina před terapií je užitečným
prognostickým ukazatelem. Jako doplněk je vhodné sledování LD.
Mnohočetný
myelom je provázen u 70–80 % neléčených nemocných zvýšenými hladinami
B2M v séru, které poměrně dobře odpovídají rozsahu onemocnění a mají i
prognostický význam. Udává se, že hladina B2M koreluje s klinickým stavem (lépe
než hladiny paraproteinů - monoklonálních
imunoglobulinů) a je citlivým ukazatelem účinnosti léčby. Vhodné je též sledovat
hladiny FER a TK, která je označována jako parametr krátkodobé prognózy.
Další informace
Miroslava Nekulová
recenzoval Jindřich
Macháček
.