Autoimunitní onemocnění štítné žlázy je nejčastější příčinou poruch funkce štítné žlázy a u žen je 4x častější než u mužů v oblastech bez jódového deficitu. Stanovení autoprotilátek má diferenciálně diagnostický a prediktivní význam.
Hlavními antigeny v tyreologii a způsoby detekce jsou:
· Tyreoglobulin - imunoanalýza, imunofluorescence, precipitace
· Koloidní komponenta odlišná od TG – imunofluorescence
· Tyreoidální peroxidáza (mikrozomální aniogen) - imunoanalýza, imunofluorescence, precipitace, KFR, cytotoxický efekt na tkáňové kultuře
· TSH receptor – imunoanalýza, bioeseje na tkáňových kulturách (cAMP)
· NIS – imunoflurescence, westernblotting
· Jaderná komponenta - imunofluorescence
Metody na stanovení protilátek anti-TG, anti-TPO a anti TSH vykazují velkou heterogenitu ve výsledcích, rozdílné senzitivity a specificity, což je způsobeno:
· protilátky interindividuálně rozeznávají rozdílné epitopy, mají rozdílnou afinitu a většinou se jedná o směs heterogenní protilátek
· výrobci používají rozdílné standardy, rozdílný způsob detekce (kompetitivní a nekompetitivní) a rozdílně připravené antigeny.
Tyto dva základní postuláty vedou k rozdílným výsledkům mezi jednotlivými metodikami v řádech desítek až stovek procent.
Další informace
Štítná žláza a tyreoidální hormony
Richard Pikner