„Jed je látka vyvolávající negativní efekty v živém organismu již v malém množství.“

Látka, která po vniknutí do těla v malém množství vyvolá v organismu chorobné změny, které mohou vést až k jeho smrti (Riedl-Vondráček, 1954)
Nevratnost účinku činí z látky jed (Druckrey, 1957)
Každá látka, která je organismu kvalitativně nebo kvantitativně cizí látkou, která poškozuje organismus chemicky nebo fyzikálně (Švagr, 1960)
Látka, která poškozuje organismus již v malých dávkách. Hranice mezi malou a velkou dávkou není přesně určena (Marhold, 1962)

Do jedů se řadí celé široké spektrum látek od etanolu (působí toxicky v dávce 10000 mg/kg) až po botulotoxin (dávka 0,00001 mg/kg).

Téměř všechny látky mohou působit negativně, liší se jen dávkou potřebnou k nástupu toxicity. Proto se např. za jed nepovažuje destilovaná voda, kterou by člověk musel vypít velké množství.

Mezi jedy se obvykle nepočítají látky působící fyzikálně (vařící voda, rozemleté sklo apod.).

Hranice mezi bezpečnou (podkritickou) a nebezpečnou (nadkritickou) dávkou je u většiny látek neurčitá a u jednotlivců se liší. Řada jedovatých látek slouží v malých množstvích jako léčiva.

Současná definice jedu

Toxikologická – zda je daná chemikálie jedem, závisí na dávce
Právnická – jaká chemikálie je jedem určuje zákon
Z hlediska bezpečnosti práce je jedem každá pro nás neznámá chemikálie
Každá látka může být za jistých okolností jedem

S přírodními jedy (např. bolehlav, houby, hadí toxiny, rostlinné alkaloidy, atd.) se člověk setkával odedávna. V současnosti ale existuje obrovské množství uměle vyrobených látek (léčiva, herbicidy, pesticidy, insekticidy, bojové látky, čisticí prostředky, rozpouštědla, sloučeniny těžkých kovů, syntetické drogy, atd.), které se většinou objevily v průběhu posledních sto let. Vyskytují se v nejrůznějších formách (anorganické, organické, pevné, kapalné, plynné, aerosoly, aj.) a to samostatně i ve směsích s dalšími látkami.

Různé formy toxických látek vykazují různou toxicitu, např.:

Sloučenina niklu	Forma	Toxicita
Ni	Lesklý kov	Alergie na nikl, niklová dermatitida
NiO	Černý, ve vodě nerozpustný prášek	Potenciální karcinogen
NiSO₄, Ni(NO₃)₂	Zelené, ve vodě rozpustné krystaly	Nefrotoxicita
Ni(CO)₄	Plynná sloučenina	Prokázaný karcinogen

Zdroje toxických látek

Životní prostředí	Kontaminovaná jedovatými látkami může být voda, vzduch, půda, potraviny, rostliny, živočichové, aj. Rozptýlené ve velkém prostoru, čili nižší koncentrace.
Domácí prostředí	Barvy, čistící prostředky, desinfekční látky, impregnační látky (formaldehyd), léky, rostliny, aj. V uzavřeném prostoru, dlouhodobý kontakt.
Pracovní prostředí	Různé technologie používají organická rozpouštědla, insekticidy, aditivní látky, chemické sloučeniny, aj. Vysoké koncentrace při nedostatečném zabezpečení pracoviště (odsávání) a pracovníků (ochranné prostředky).
Nehody	Záměny, náhodné úniky při haváriích, produkty hoření při požárech, aj. Koncentrace mohou být extrémně vysoké.

Rychlost a intenzitu účinků toxických látek ovlivňuje řada faktorů:

Časový průběh expozice	Akutní (kratší než 24 h), chronická (delší než 3 měsíce).
Způsob expozice, resp. cesta vstupu jedu	Požitím – GIT, vdechnutím – plíce, transdermálně – kůže, šňupáním, intravenózně, či intramuskulárně – injekce, aj.
Způsob účinku jedu	Lokálně působící (žíraviny), celkově působící (kancerogeny, mutageny).
Místo účinku	Hepatotoxické působí až po proniknutí do jater, obdobně nefrotoxické do ledvin, tlumící CNS do mozku, zatímco dráždivé působí již při kontaktu s kůží či plícemi a krevní již při průniku do krevního řečiště.
Způsob biotransformace (metabolismu)	Většinou proces, ve kterém se lipofilní látky mění na hydrofilní, lépe z organismu vylučovatelné a to vesměs ve dvou fázích: Fáze I: Metabolická transformace zahrnuje oxidaci, redukci, hydrolýzu. Fáze II: Konjugace, např. s kyselinou glukuronovou.
Způsob vylučování jedu z organismu	Přímo jako jed nebo ve formě různých metabolitů a to močí, stolicí, vydechovaným vzduchem, žlučí, potem, vlasy, mateřským mlékem, aj.
Dávka jedu	Účinek je vesměs přímo úměrný dávce jedu.
Forma jedu	Záleží na fyzikálně chemických vlastnostech, jako je např. rozpustnost apod. Viz tabulka s příklady různých forem niklových sloučenin.
Zesilování či rušení účinku jedů	Velká část otrav není způsobená jedním jedem, ale směsí látek, které se navzájem ovlivňují.
Návyk na jed	Návyk a nutnost zvyšovat dávky, aby bylo dosaženo stejného účinku, je podstatou toxikománie.
Rezistence (vnímavost)	Děti jsou vesměs vnímavější k účinkům jedů, než dospělí. Ženy bývají citlivější než muži.
Zdravotní stav	Pokud je jedinec současně s expozicí jedu oslabený jinou nemocí, jsou negativní dopady způsobené jedem závažnější. Např. porucha ledvin omezí možnost vyloučení jedu z organismu.

Související informace

Václav Senft, Jaroslava Vávrová

Toxikologie: jedy