Kapnometrie je klinická metoda měřící koncentraci CO₂ nebo PCO₂ v dýchacích cestách v závislosti na čase nebo v exspirovaném objemu (kapnometrie volumetrická). Endexspirační CO₂ je označováno jako end-tidal CO₂(P_ETCO₂). Kvantitativní metody využívají metodu infračervené, Ramanovy nebo hmotové spektroskopie. Jednoduché jednoúčelové nekvantitativní kapnometry jsou založeny na principu reakce CO₂ s hygroskopickým diskem a změnou pH, jež je detekována kolorimetricky. Kvantitativní měření je prováděno buď přímo (in-line) u dýchacích cest v hlavním proudu vdechované a vydechované směsi(main stream) nebo po odsátí části vzorku (150-200 ml/min) do měřící kyvety kapnometru (side stream).

Kapnografická křivka

Analýzou kapnografického záznamu v závislosti na čase lze odlišit inspirační fázi (0) a exspirační fázi (I-III). Krátká horizontální fáze I je tvořena plynem z anatomického a přístrojového mrtvého prostorou. Prudce stoupající část křivky (fáze II) je tvořena směsí ideálního aveolárního plynu a alveolárního mrtvého prostoru. Následuje pozvolně stoupající alveolární plato (fáze III) odstupující pod α úhlem (100-110^o) tvořené plynem z pomalých a rychlých alveolů a končící na úrovni end-exspiračního PCO₂. Zvýšení α úhlu a sklonu křivky je charakteristické pro přítomnost obstrukce dýchacích cest. Po dosažení end-exspiračního plato přechází křivka pod β úhlem (90^o) strmě během následujícího inspiria do sestupného ramene (fáze 0). Zvýšení úhlu nad 90^o je projevem zpětného vdechování.

Další informace

Kapnometrie volumetrická

Postupy pro hodnocení vnitřního prostředí

Ivan Herold (2008-07-09)