Stanovení albuminu
Synonyma
ALB resp. Alb jsou hojně používané zkratky, které nejsou mezinárodně kodifikované. Více je preferovaná zkratka Alb, která se objevuje v publikacích IUPAC i v renomovaných slovnících (Babylon, Webster). Při vyšetřování v moči se také používá pojem mikroalbumin, který má identický význam jako albumin.
Preanalytická fáze
Odebírat nalačno (hladina albuminu není
ovlivněna, ale při odběru po jídle by rušila lipémie). Na koncentraci má vliv tělesná poloha, vstoje nalézáme hodnoty o 5 až 15
% vyšší než vleže (vlivem
hemokoncentrace roste při poloze vstoje koncentrace proteinů). Odběr
provádět vleže nebo alespoň 15 minut před odběrem by měl pacient sedět.
Vzorek zpracovat při 20 °C do 4 h (na sérum),
do 1 h (likvor). Stabilita vzorku: 20 - 25 °C: 7 dnů (sérum, moč), 24 h
(likvor), 2 - 8 °C: 4 týdny, -20 °C: 10 let (sérum), 1 rok (likvor), 24
týdny (moč). Zamrazení moče může snížit hodnotu albuminu až o 30 %.
Plazma
není vhodná pro stanovení, nutný přídavek hexadimetrinbromidu. Jako
antikoagulans se používá K2EDTA, náběr do skla i plastu. Koncentrace
v plazmě klesá proti původní koncentraci až o 20 %. Použití heparinátu
lithného rovněž výsledky snižuje. Samotný heparin výsledky zvyšuje vlivem
fibrinogenu.
Intraindividuální variace
v delších časových intervalech jsou až 30 %, obvykle ale nepřesáhnou 7 %. Interindividuální variace dosahují až 12 %
(novorozenci až 15 %). Snížené koncentrace nacházíme v těhotenství, kdy
roste objem extravaskulární tekutiny. Ke snížení
dochází také při delším lačnění a ve stáří. Dehydratace hodnoty albuminu
zvyšuje.
Hemolýza (hemoglobin 0,2 g/l) a
lipémie snižují výsledky (lipémie až o -17 %). Ve starších sérech dochází
k agregaci molekul albuminu a výsledek je tímto znehodnocen.
Poznámky k analytické
metodě
Referenční metoda neexistuje,
certifikovaný referenční materiál: CRM 470 (IRMM Geel, Belgie). Za nejvíce
plausibilní výsledek se považuje výpočet koncentrace albuminu na základě
stanovení celkové bílkoviny a podílu albuminu v elektroforeogramu bílkovin.
Postup elektroforézy dle Pastucciho z roku 1983 byl navržen IFCC jako
kandidátská referenční metoda, ale dosud nebyl schválen; zřejmě pro jeho
časovou náročnost (délka elektroforézy 16 – 18 h).
Doporučené rutinní metody stanovení:
fotometrické metody (stanovení s bromkresolovou zelení = BCG
nebo bromkresolovým purpurem = BCP), imunochemická stanovení
(imunoturbidimetrie, imunonefelometrie, RIA, ELISA), jakož i elektroforéza
bílkovin.
Fotometrické metody jsou založeny na
tvorbě komplexů albumin-barvivo, které se tvoří ve slabě kyselém prostředí, kdy
má albumin kladný náboj. Používají se aniontová barviva (obvykle se skupinou
-SO3H), která tvoří s albuminem komplex rychleji než
s jinými proteiny přítomnými ve vzorku (vyšší výsledky dává stanovení pomocí
BCG). Posun absorbance barviva po navázání do komplexu s albuminem je
výrazný a je mimo oblast, kde absorbuje bilirubin a hemoglobin při
stanovení BCG. Nicméně v případě ikteru jsou výsledky albuminu BCP falešně
nižší. Výsledky albuminu BCP jsou u hemodialyzovaných pacientů nižší než při
imunochemických metodách, neboť ruší některé proteinové metabolity uremiků.
Výsledky albuminu BCG (Vitros) jsou falešně vyšší, jedná-li se současně o nízký
podíl albuminu při vysokém podílu globulinů; naproti tomu při stanovení
v moči jsou výsledky při pH 8,8 vyšší. Přestože se při stanovení albuminu
BCG projevují pozitivní interference při nespecifické vazbě BCG
s bílkovinami akutní fáze (čím delší čas a vyšší teplota, tím více), je
tato metoda preferována před stanovením BCP, protože pro BCP není dostatek
komerčních kontrolních materiálů (BCP se váže nedostatečně na hovězí albumin).
Uvedené interference (ceruloplasmin, orosomukoid) se projeví při postupu
s BCG až po více než 5 min. Také stanovení s BCP má slabá místa: molární
absorbance vznikajícího komplexu je poloviční, než u komplexu albuminu
s BCG – takže reakce je méně citlivá; výsledky postupu s BCP jsou
falešně nižší, má-li pacient ledvinovou nedostatečnost nebo obstrukční
žloutenku. Metody s dalšími barvivy se nepoužívají, protože mají nežádoucí
interference.
Reakce s žádnými barvivy nejsou
vhodné pro stanovení albuminu v moči a likvoru, kdy jsou při malých
koncentracích analytu (i méně než 30 mg/l) poměrně vysoké koncentrace
interferujících látek. Nicméně pro kvalitativní účely se i v moči využívá
barevný posun bromfenolové modře v důsledku vazby tohoto barviva na
albumin (přechod ze žluté neionizované do modré ionizované formy barviva).
Při nefelometrickém stanovení klesá
výtěžnost až na 69 % u extrémně vysokých koncentrací bilirubinu (400 µmol/l).
Výsledky RIA odpovídají nefelometrii a turbidimetrii, ELISA jsou ale nižší,
proto se tento postup nedoporučuje jako screening albuminurie při diabetu.
Lidský albumin má jinou afinitu
k aniontovým barvivům než animální (např. hovězí) albumin, proto musí být
kalibrace provedena na lidský albumin.
Toleranční limit EHK: 9 %, CV % pro
VKK: 3 %, teoretický toleranční limit: 4,4 %.
Interference
Koncentraci albuminu snižují: acetaminofen, amiodaron, etrogenová a progestinová terapie (postmenopauza), fenytoin, interleukin-2, interleukin-6, kyselina valproová, morbidní obezita, orální kontraceptiva, prednison, tryptofan aj.
Koncentraci albuminu zvyšují: alkohol, ampicilin, antikonvulsiva, cyklosporin, fenobarbital, furosemid, prednisolon aj.
Další informace
Postupy
pro hodnocení aktivit enzymů
Petr Štern, 2009-10-22