Stanovení ceruloplazminu
Synonyma
Fe(II):oxygen oxidoreduktáza EC 1.16.3.1;
ceruloplazmin, caeruloplasmin,
ferroxidáza, ferroxidasa; ferroxidasa I, ferroperoxidáza
ferro:O2 oxidoreduktasa, železo (II):oxygen oxidoreduktasa,
metaloseromukoid
α.
Chemické názvosloví připouští u enzymů pouze koncovku –asa,
progresivní pravopis a řada současných lékařských publikací uvádí koncovku
–áza. Mezinárodně uznávaná zkratka enzymu 1.16.3.1 neexistuje, ale běžně se
používá označení CP, popřípadě Cp (Google 96400),
které je také uvedeno v Mendelian Inheritance in Man; zkratka CPL je méně běžná (Google
9 110).
Preanalytická fáze
Stanovení se provádí v séru
nebo plazmě (při použití enzymových metod ale dochází k nespecifickým
interferencím vlivem EDTA nebo citronanu). Maximální
čas od získání do zpracování vzorku je 1 den při doporučené teplotě 4°C.
Stabilita: 20 – 25 °C 1 až 8 dní, 4
– 8 °C 1 až 2 týdny, -20° C 3 měsíce.
Nicméně
Kaplan, Pesce, Kazmierczak uvádí daleko přísnější podmínky: ceruloplasmin je
nestabilní za laboratorní teploty a musí být uložen do lednice co nejdříve, kde
je stabilní při 4° C 3 dny, při zamrazení na -20° C 4 týdny a při -70 °C i
déle.
Stanovení
ovlivňuje věk, pohlaví, antikoncepce a gravidita.
Poznámky k analytické metodě
Stanovení ceruloplasminu je možné imunochemicky nebo se stanovuje oxidační aktivita (výsledky těchto měření se liší).
Stanovení oxidační aktivity je nespecifické (ruší
volné Fe2+ a Cu2+ ionty) a pro tyto účely se používá celá
řada látek jako benzidin, p-fenylendiamin, N,N-dimetylfenylendiamin,
o-dianisidin dihydrochlorid, které převádějí Fe2+ na oxidovanou
barevnou formu Fe3+. Reakce inhibují vysoké koncentrace močoviny,
kyseliny močové, kyseliny askorbové a bilirubinu v séru. Naopak expozice na světle výsledky
zvyšuje. Stabilnější substrát je o-dianisidin je než p-fenylendiamin a také
tvoří stabilnější reakční produkt. Při použití norfloxacinu jako substrátu byla
reprodukovatelnost CV v sérii 2,1 %, mezi sériemi 3,4 %; výtěžnost 97,9 –
104,8 %.
Z imunochemických metod se nejvíce používá
nefelometrie nebo turbidimetrie (radiální imunodifuze je již zastaralá).
Výsledky mohou být značně ovlivněny použitou protilátkou (standardizace je
obtížná), kalibrátory a také ztrátami mědi z proteinů. Nicméně bylo zjištěno,
že při kinetické nefelometrii není ovlivněna reakční rychlost v intervalu
teplot 30 až 37 °C a pH 6,0 až 8,4. Neruší také bilirubin ≤ 10,5
µmol/l, hemoglobin ≤ 5 g/l nebo lipemické sérum. Většina výrobců
imunochemických souprav však doporučuje důsledně dodržovat pH a teplotu,
přestože jsou tyto reakce méně citlivé na změny než enzymové metody sledování
oxidační aktivity. Reprodukovatelnost
nefelometrické detekce CV v sérii 2,3 – 2,7 %, mezi sériemi 2,5 – 2,9 %;
výtěžnost 90 – 110 %. Efekt nadbytku antigenu se neprojevuje do koncentrace 4
g/l.
Stanovení ceruloplasminu lze provádět také
kompetitivní soupravou ELISA v mikrotitračních destičkách. Jako marker se
používá peroxidáza, která je spojena s ceruloplasminem
streptavidin-biotinovou kotvou. Reprodukovatelnost CV v sérii 4,0 %, mezi
sériemi 7 %; výtěžnost 85 – 115 %.
Na koncentraci ceruloplasminu lze soudit také
nepřímo z výsledků stanovení mědi.
V roce 2002 bylo prokázáno, že použití referenčního materiálu CRM 470 při stanovení ceruloplasminu není vhodné. Rozdíly mezi nefelometrickými a turbidimetrickými metodami jsou velké a navíc se mění se stárnutím vzorku.
Tolerační rozmezí EKK je 39 %.
Interference
Výsledky stanovení ceruloplasminu snižují:
malabsorpce, nefrotický syndrom.
Výsledky stanovení ceruloplasminu zvyšují: estrogeny, intoxikace mědí, karcinomy, orální kontraceptiva, primární biliární cirhóza, progesteron aj.
Další informace
Postupy pro hodnocení aktivit enzymů
Postupy pro hodnocení koncentrací proteinů
Petr Štern, 2010-03-08