Stanovení fibrinogenu
Synonyma
Koagulační faktor I
Preanalytická fáze
Maximální čas od získání do zpracování vzorku je 1 h při
doporučené teplotě 20°C. Stanovení se provádí v plazmě (antikoagulans
citronan sodný) a ojediněle i v likvoru.
Stabilita vzorku: 20 – 25 °C: 2 h (Jacobs) – 8 h, 4 – 8 °C:
4 h (Jacobs) – 1 týden, -20 °C: 4 týdny. Stanovení ovlivňuje heparin (činidla
s hexadimethrinbromidem umožňují stanovení i v přítomnosti heparinu).
Pozor na hemolýzu.
Poznámky k analytické
metodě
Metody pro stanovení
fibrinogenu využívají enzymové přeměny protrombinu na trombin, který převádí
fibrinogen na fibrin a sleduje se doba potřebná ke koagulaci (trombinový čas)
nebo dochází k reakci s biuretovým, resp. Folin-Lowryho činidlem. Při
sledování fibrinového polymeračního času interferují lipoproteiny, které bývají
uzavírány do fibrinové sítě. Chyby lze zmenšit zředěním plazmy před srážením a
prodloužením promývání. K detekci koagulace lze použít také turbidimetrie.
Pro lepší rozlišení se může přidávat metylénová modř. Nejběžnější postup
stanovení trombinového času má reprodukovatelnost v sérii 13,5 %.
Fibrin lze také
mineralizovat na síran amonný, který může reagovat s Nesslerovým činidlem
nebo se zúčastnit Kjeldalovy, případně Berthelotovy reakce.
Další postupy jsou
založené na malé rozpustnosti fibrinogenu. Tyto vysolovací techniky používají
jako srážecí činidla siřičitan sodný, glycin nebo směs síranu amonného,
chelatonátu draselného a guanidinhydrochloridu. Poslední postup je vhodný pro
automatické analyzátory. Při reakci ruší fibrinolytická aktivita in vivo.
Imunochemické techniky
se používají pro semikvantitativní testy a protilátkou proti fibrinogenu jsou
potaženy buď latexové částice nebo v případě hemaglutinační inhibice
taninované erytrocyty. K dispozici jsou také kvantitativní ELISA testy na
mikrotitračních destičkách.
Fibrinogen je tepelně
labilní bílkovina a toho lze využít zahřáním na
Elektroforéza není pro
stanovení fibrinogenu vhodná, protože je nedokonalá separace fibrinogenu mezi
frakcemi β- a γ-globulinů.
Při enzymové metodě se
pomocí hadího jedu batroxobinu štěpí fibrinogen na fibrinopeptid A + monomer
fibrinogenu S, který pak polymeruje. Stanovení lze provádět v režimu E.P.
nebo kineticky a zákal se sleduje při 334 nebo 340 nm. Po jednominutové
prodlevě je reakce lineární alespoň 7 min a v kinetickém režimu neruší
hemoglobin, bilirubin ani heparin. Fibrinolytická aktivita se projevuje jen nepatrně.
Intraindividuální variabilita: 10 %
Toleranční rozpětí v EKK je 20 %.
Interference
Výsledky stanovení fibrinogenu snižují: alkohol, antitrombin
III (turbidimetrie), argatroban, česnek, fibrin degradační produkty (> 30 –
100 mg/l), heparin (> 0,6 kU/l), hirudin, kokain, marihuana, mastné
kyseliny, aj.
Výsledky stanovení fibrinogenu zvyšují: interleukin-6, kouření, lipémie (turbidimetrie), menopauza, menstruace, obezita, oxalát, pancreolan, peritoneální dialýza, těhotenství, xantin, zánět, aj.
Další informace
Postupy pro hodnocení aktivit enzymů
Postupy pro hodnocení koncentrací proteinů
Postupy pro hodnocení koncentrací léků
a drog
Postupy pro hodnocení koncentrací
lipidů
Postupy pro hodnocení vnitřního
prostředí
Petr Štern, 2010-03-10