Stanovení
plasminogenu
Synonyma
profibrionolysin, proenzym plasminu, angiostatin, microplasmin
Nejvíce je používaná zkratka PLG (Google 65100)
Preanalytická fáze
Plasminogen je glykoprotein m.h.
92000 a může mít v N-terminální poloze kyselinu glutamovou (biologický
poločas 2,2 dne) nebo lysin (biologický poločas 0,8 dne). Intraindividuální
variabilita je 7,7 %. Plasminogen se stanovuje obvykle v citrátové plazmě
(někdy lze použít i EDTA nebo heparin), případně v séru. Maximální čas od
získání do zpracování vzorku je 1 h při doporučené teplotě 20°C.
Stabilita
vzorku plazmy: 15 – 25 °C: 6 h, 2 – 8 °C: 12 h – 7 dnů, -20 °C: 1 měsíc, -70 °C
4 měsíce. Plazma se rozmrazí při 37 °C během 10 min a analyzuje do 2 h. Vzorek
nesmí být opakovaně zamražen.
Vrozený deficit plasminogenu sleduje zda je
snížená aktivita i koncentrace antigenu, nebo je jeho koncentrace normální a
snížená je pouze aktivita. Funkční aktivita se měří fotometricky při 405
nm po reakci s chromogenním substrátem; 4-nitroanilin je připojen na
peptid obsahující 3 – 5 aminokyselin a v tomto stavu je bezbarvý, po
odštěpení z peptidu je pak barevný. Jako aktivátor reakce slouží
streptokináza. Reakce se zastavuje 20 % kyselinou octovou nebo kyselinou
citrónovou. Výsledky však mohou být falešně vysoké u pacientů se zvýšeným
množstvím degradačních produktů fibrinu. Této chybě lze předejít přidáním
lidského fibrinogenu, který neobsahuje plasminogen. Reprodukovatelnost
v sérii CV 1,8 – 4,0 %, mezi sériemi 1,2 – 5,3 %.
Obě formy plasminogenu lze rozlišit při
aktivaci urikázou.
Aktivitu plasminogenu lze také určit koagulačními
testy s použitím kaseinu (při nefelometrické detekci je
reprodukovatelnost v sérii CV 4,6 % a mezi sériemi 4,7 %) nebo fibrinu
jako substrátů.
Při stanovení se používají různé imunochemické
techniky: radiální imunodifuze (příliš pomalá), imunoelektroforéza,
radioimunoanalýza, sendvičová ELISA a imunonefelometrie.
ELISA postup používá křenovou peroxidázu jako značku
a tetrametylbenzidin jako substrát. Mikrotitrační destička má jamky potažené
myší monoklonální protilátkou vůči lidskému plasminogenu. Po promytí se přidá
druhá myší monoklonální protilátka s biotinovou kotvou a křenová
peroxidáza s navázaným avidinem. Následuje chromogenní reakce, který se
zastavuje 1N kyselinou sírovou a žlutý produkt se měří při 450 nm. Rozsah
metody 2 – 64 µg/l. Reprodukovatelnost v sérii CV 2,44 – 9,47 %, mezi
sériemi 0,37 – 4,0 %; výtěžnost 97,1 – 103 %.
Imunonefelometrie vychází z reakce plasminogenu
s králičí protilátkou navázanou na mikročástice. Detekční limit je 34
µg/l, běžně se měří v rozsahu 17 –
550 mg/l, CV v sérii 1,1 – 2,6 % a mezi sériemi je 4,8 – 7,3 %, výtěžnost
95 %.
Mezinárodní standard ani doporučená metoda nebyly v roce 2010 ještě
uvedeny.
Interference
Výsledky stanovení
plasminogenu snižují: aprotinin, heregulin (HRG), po menopauze, terapie
L-asparaginázou, trombolytická terapie, aj.
Výsledky stanovení plasminogenu zvyšují: anabolické
steroidy, cvičení, hormonální kontraceptiva, kouření, obezita, ovulace,
těhotenství (2. a 3. trimestr), aj.
Další informace
Petr Štern, 2011-01-04