Stanovení lehkých řetězců kappa
Poznámka: nejedná se o stanovení volných
lehkých řetězců kappa!
Synonyma
lehké řetezce Ig kappa, light chain kappa
Bence-Jonesova bílkovina není synonymem, protože se týká jak kappa tak
lambda lehkých řetězců a to pouze v moči.
Preanalytická fáze
Stabilita: 20 – 25
°C 24 h, 4 – 8 °C 7 dní, -20 °C 12 týdnů.
Stanovení se provádí v séru, plazmě
nebo moči. V dětství nižší koncentrace než u dospělých. Výsledky
v plazmě jsou nižší (antikoagulans EDTA -5,5 %, heparin -3,4 %).
Poznámky k analytické metodě
Zónová elektroforéza identifikuje
gradienty v koncentraci 0,5 – 2 g/l, jako nosič slouží acetát celulózy
nebo agaróza. K barvení se používá Poceau S nebo Coomassie brilliant
blue.
Kapilární elektroforéza používá vysoké
napětí v křemenné kapiláře. Detekce se provádí při 214 nm. Metoda je
citlivější než elektroforéza na agarózovém gelu. Kapilární zónová elektroforéza
vyžaduje menší množství vzorku a je rychlejší než elektroforéza na agarózovém
gelu. Nevýhodou je, že vůči krátkým lehkým řetězcům má sníženou citlivost,
nelze detekovat molekuly bez náboje a proteiny se mohou adsorbovat na stěny
kapiláry.
Imunofixační
elektroforéza má limit detekce 100 – 200 (120-250) mg/l, zatímco stanovení volných
lehkých řetězců v séru má analytickou senzitivitu kolem 0,5 mg/l a měří
běžně koncentrace pod 10-20 mg/l, které již mohou být patologické. Po
elektroforéze se antigeny vysráží vhodnými protilátkami, nezreagované bílkoviny
se vymyjí a imunoprecipitát se vybarví. Vyhodnocení je vizuální.
Jiný postup umožňuje odstranit lehké řetězce
pomocí imunosubtrakce a porovnat elektroforeogram před a po imunoreakci.
Kinetická imunonefelometrie má detekční limit
3 mg/l. Latexové částice se usazují na stěnách reakčních kyvet a tyto musí být
před opětným použitím důkladně vymyté. Senzitivita stanovení je 72,9 %,
specifita 99,5 % (vzhledem k imunofixaci).
Při imunoturbidimetrické detekci na
běžných analyzátorech se dosahuje reprodukovatelnost CV 1,8 – 6,3 %. Detekční
limit je 250 mg/l v séru a 25 mg/l v moči (měření 340 nm).
ELISA v sendvičovém uspořádání se provádí na
mikrotitračních destičkách s jamkami potaženými monoklonální protilátkou
proti lidským lehkým řetězcům kappa. Po inkubaci s ředěným sérem nebo močí
a promytí se přidá druhá protilátka s biotinovou kotvou. Následuje
inkubace, promytí a přidání křenové peroxidázy navázané na streptavidin.
Po další inkubaci a promytí se přidá substrát tetrametylbenzidin a po následné
inkubaci se vývoj žlutého zbarvení zastaví okyselením. Měření se provádí při
450 nm proti 630 nm. Detekční limit je 6 µg/l, rozsah metody do 320 µg/l,
reprodukovatelnost v sérii CV 2 – 4 %, mezi sériemi 6,9 – 7,0 %. Výtěžnost
metody je 95,9 – 104,9 %, linearita 83,7 – 90,5 %.
K charakterizaci lze použít i imunohistochemické
vybarvování peroxidázou s následným průkazem mikroskopem.
Standardizace nebyla dosud provedena, ale
jako referenční se neoficiálně považují kvalitativní údaje získané imunofixační
elektroforézou.
Interindividuální variabilita 15,3 – 17,7 %,
itraindividuální variabilita 4,8 – 6,1 %.
Tolerační rozmezí EKK je 33 %.
Interference
Do roku 2010 nebyly žádné interference uvedeny.
Další informace
Petr Štern, 2011-02-28